autoregulace

Slova, zkratky a rčení

[Řecky a latinsky], samořízení, samoregulace – nepřetržitý proces úpravy a usměrňování chování živých a neživých systémů, založený na zpětné vazbě. Na základě informace o stavu okolí i samotného systému mění systém prostřednictvím korektivních (regulačních) procesů svůj vnitřní stav, vnější chování i adaptabilitu v rámci snahy po zachování rovnováhy. U živého systému (biosystému) je schopnost řídit vlastní procesy koloběhu hmot a energie a přizpůsobovat se změněným podmínkám životního prostředí jednou ze základních vlastností živé hmoty. Vyskytuje se v různé formě na všech biologických úrovních od buňky až po biosféru. Živý systém vnímá působení činitelů (vstup) čidlem (detektorem), efektor řídí reakci systému a výstup informace. Část se vrací zpět jako vstup. U biosystémů jsou způsoby autoregulace vzájemně propojeny a zpravidla hierarchizovány. Viz také homeostáze. Člověk vykazuje autoregulaci na biologické, psychické i sociální úrovni. Průběh autoregulace přitom může být nevědomý (autoregulace metabolismu buněčných struktur či hladiny cukru v krvi) i vědomý (orientace podle cíle při psychické regulaci činnosti). Také zařízení nebo stroje mají schopnost autoregulace, tj. přizpůsobit se proměnným podmínkám bez zásahu regulátoru. Stupeň autoregulace je u statických soustav dán poměrem změny vstupní veličiny ke změně veličiny výstupní v novém ustáleném stavu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: regulace.