atmosférická fronta

Meteorologie

Oblast přechodu mezi dvěma vzduchovými hmotami; obvykle je charakterizována oblačným systémem a rychlou změnou hodnot meteorologických veličin. Teoreticky se vyjadřuje jako plocha diskontinuity v poli teploty, hustoty a vektoru proudění. Sklon frontální plochy vzhledem k vodorovnému zemskému povrchu je malý, jen 0,5–1°. V reálné atmosféře přechodová oblast (rozhraní) je ve vodorovném směru široká obvykle několik desítek kilometrů a ve svislém směru má tloušťku několika set metrů. Atmosférická fronta se vyskytuje prakticky v troposféře a leží vždy v brázdě nízkého tlaku. Někdy se za atmosférickou frontu považuje jen průsečík frontální plochy se zemským povrchem. Atmosférická fronty dělíme na teplé, studené a okludované. Teplá fronta je rozhraní mezi ustupujícím studeným a nastupujícím teplým vzduchem. Teplý vzduch vystupuje nad frontálním rozhraním do výšky a dává vznikat vrstevnaté oblačnosti. Často je spojena s deštěm, mrholením nebo sněžením. Studená fronta je rozhraní mezi ustupujícím teplým a nastupujícím studeným vzduchem. Pohybuje se rychleji než teplá atmosférická fronta, na předním okraji vzniká mohutná kupovitá oblačnost, často přeháňky, průtrže mračen či bouřky. Okluzní fronta vzniká spojením teplé a studené atmosférické fronty. Zokluduje-li se celý frontální systém, dochází zpravidla k jeho rozpadu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 5. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: brázda nízkého tlaku, frontální bouřka, izalobarická oblast, mapa význačného počasí, okluzní fronta, studená fronta, teplá fronta.