arménská kinematografie

Film a TV

Roku 1907 vznikly první aktuality, v době 1. světové války několik hraných filmů (Spojeni přisahou, I. N. Perestiani) předjímajících realistický pohled na historicko-politickou problematiku Východu, který nejúspěšněji ve 20. letech realizoval zakladatel Hajfilmu (1923) H. I. Beknazarjan ve filmech Čest, Zare a Chasphuš o povstání íránských rolníků proti představitelům britských tabákových monopolů. I ve zvukové éře (od 1935) převládají témata osvobozeneckých bojů, revolučních přeměn, přepisy klasiky a lidové komedie; vůdčí osobností zůstává H. I. Beknazarjan (Pepo, Zangezur, David-Bek, Nasredinův návrat). Od 60. let se rozšířil počet tvůrců a upevnily se vazby na divadlo a literaturu. Dobrodružný žánr rozvíjí E. Kheosajan a S. Kevorkov (*1903, trilogie o revolucionáři Kamo), psychologické filmy F. Dovlathjan (Buď adráv, to jsem jak, Ch. Abrahamjan (*1930, Bratři Sarojanové), H. Maljan (*1925, My a naše hory, Otec, Trojúhelník), E. Kheosajan (Muže), komedii A. Manarjan (Karine), poému o básníkovi Sajat-Novovi vytvořil S. J. Paradžanov (Barva granátového jablka). V 70. letech vznikají filmy mladých režisérů vyznačující se reflexívností a zájmem o každodenní život, historicko-revoluční filmy (H. Maljan, Nahapet; E. Kheosajan, Zkouška podle S. Chanzadjana). Od roku 1937 se v arménské kinematografii rozvíjí animovaný a dokumentární film (G. Melikh-Avagjan, *1920) popularizující mj. osobnosti arménské kultury (malíř M. Sarjan, zpěvačka G. Gasparjanová, klaun L. Jengibarjan) a zprostředkujících i kontakt s arménskou diasporou.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 10. 2006
Autor: -red-