arménská hudba

Počátky arménské hudby spadají do 1. tisíciletí př.n.l. Lidová arménská hudba se rozvíjela zvláště v umění pěvců ašughů (improvizované písně s doprovodem) a v oblasti nástrojové hudby k tancům, v níž se uplatňovaly typické hudební nástroje: dechové (duduky, zurny), drnkací (sazy), smyčcové (kemančy) a bicí (tmbuky, dooly). Ze starých forem umělé hudby jsou nejvýznamnější duchovní hymny (šarakany). Hudební teoretické traktáty se začaly objevovat v 8.–9. století. Současně vznikaly první pokusy o vlastní neumatické notové písmo. Styk s evropskou hudební kulturou (prostřednictvím ruské) způsobil, že v poslední třetině 19. století vznikaly nové hudební formy. Ve sborové praxi se objevil vícehlas, v nástrojové hudbě tradiční evropské ansámbly. Zakladatelem novodobé arménské hudby byl na přelomu 19. a 20. století Komitas, jeho pokračovateli A. A. Spendiarov, R. O. Melikhjan a další. Po vyhlášení sovétské republiky nastal nový rozvoj hudebního života. V Jerevanu byla založena konzervatoř (v roce 1923), Státní filharmonie (v roce 1932) a Akademické divadelní opery a baletu A. Spendiarova (*1933). Ze skladatelů vynikli zvláště A. I. Chačaturjan