arabskoislámská hudba

Hudba

Hudba arabsky mluvících národů. Je většinou vokální, jednohlasá nebo heterofonní, s nevelkou účastí nástrojů. Arabskoislámské hudbě je cizí vícehlas a harmonické cítění. Melodie bývá opředena mnoha ozdobnými tóny (melismaty) a zvětšenými intervaly. Arabský tónový systém spočívá v rozdělení oktávy na 24 čtvrttónů, ale uplatňují se i šestinotóny a intervaly větší, než je celý tón. Stupnice se tvoří několika tetrachordy nebo pentatonikou. V arabskoislámské hudbě je běžná i polyrytmie. Velký význam má improvizace. V současné hudební praxi se užívají sedmitónové stupnice, které se nevyhýbají čtvrttónovým krokům. Z tónového systému se vybírají tónové řady (makámát), z nichž každá představuje melodický typ s charakteristickými melodickými figurami, rytmickými vzorci ap., které jsou závazné pro hudební zpracování dané skladby. Melodika arabskoislámské hudby těsně souvisí s mluveným slovem a má zálibu ve variační práci, rytmika je závislá na metrice básnického textu. K nejpoužívanějším hudebním nástrojům patří zvláště loutna s krátkým krkem (úd) a loutna s dlouhým krkem (tunbúr), dále drnkací nástroj kánún, typ mandolíny buzuk, smyčcové nástroje kamangah (kemanče) a rebab. V lidové hudbě se užívá cimbál santuk a různé druhy fléten, zvláště flétna zvaná náj (nai). Z bicích nástrojů buben tabla a malá tamburína daff. Píseň je téměř vždy doprovázena bubnem a smyčcovými nástroji. Arabskoislámská hudba značně ovlivnila evropskou hudbu. Z původních arabských hudebních nástrojů lze sledovat vývoj řady evropských nástrojů typu flétny, hoboje, loutny, houslí, tamburíny a bubnu. Historie staré arabskoislámské hudby je známá více z dochovaných spisů o hudebních teorii než ze samotných hudebních památek. Základní hudební tradice vytvořily perské, řecké i původně arabské hudební prvky. Největšího rozkvětu dosáhla arabskoislámská hudba za Hárúna ar-Rašída. Hudební teorie se rozvíjela už od 8. století. Jako hudební teoretikové vynikli i Alfarabi a Avicenna. V arabskoislámské hudbě 20. století vynikl šejk Alí al-Darvíš (*1884 – †1952) z Egypta, který je považován za nejlepšího arabského hudeního pedagoga a skladatele. Zasloužil se o uspořádání I. kongresu o arabskoislámské hudbě v Káhiře (v roce 1932). V Tumsku obohatil skladatel a pedagog Ahmed El Wafi (*1850 – †1921) národní hudbu o rytmy turecké hudby. Vynikl skladatel a hudební kritik Salah el Mahdi (*1925). V Alžírsku byl nejdůležitějším představitelem tradiční hudby El Hadj El Arbi Ben Saari (*1883 – †1965). Četné kongresy arabskoislámské hudby se konaly v letech 1963–1969 v Kartágu, Rabatu, Bagdádu a jinde. V roce 1975 byla založena Meziarabská rada pro uchování tradic a propagaci arabské hudby.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 10. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: africká hudba.