antiochejské knížectví

[Antyochejské], feudální státní útvar v letech 1098 – asi 1268, založeno v průběhu 1. křížové výpravy Bohemundem I. z Tarentu. Rozkládalo se v severní Sýrii a přilehlých oblastech, střediskem byla Antiocheia. Nominálně bylo ve vazalské závislosti na jeruzalémském království, fakticky samostatné. Záhy po svém vzniku bylo cílem islámských „protikřížových“ výprav i byzatnských útoků. Ve 40. letech 13. století zpustošeno mongolským nájezdem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Tankred de Hauteville.