ambivalence

[Latina] podvojnost citových vztahů spočívající v tom, že týž objekt vyvolává v subjektu současně nebo krátce za sebou protikladné city a postoje (sympatii a antipatii, přijímání a odmítání). Často jeden cit zůstává neuvědomělý a maskuje se svým protikladem. Ambivalence do určité míry odráží složitost a protikladnost jevů a vyjadřuje prvky konfliktnosti ve vztazích člověka k okolí. Její výskyt je součástí normálního prožívání, takové projevy ambivalence jako přechod citu v jeho protiklad se považují za charakteristickou vlastnost citů vůbec. V průběhu psychického zrání a vývoje osobnosti ustupuje ambivalence vztahům jednoznačným. Nadměrně vyhrocená a dlouho trvající ambivalence je však příčinou i součástí psychických poruch, vyskytuje se u neuróz a některých psychóz. V sexuologii je ambivalence chápána jako dvojí, tj. hetero- i homosexuální dispozice. Termín ambivalence pochází od švýcarského psychiatra E. Bleulera.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 10. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Eugen Bleuler.