aleatorika

[Latinsky alea – hrací kostka], kompoziční technika v současné hudbě, která využívá momenty náhody a variability v procesu komponování nebo provádění skladby: Rozvíjela se od začátku 50. let jako reakce na multiseriální techniky, které do detailu předpisovaly průběh všech složek hudební struktury a kladly až nesplnitelné nároky na přesnou reprodukci. Aleatorika počítá někdy s náhodným výběrem při vytváření skladby: výšky, trvání, dynamika tónů jsou voleny vrhem kostky, interpretací abstraktních kreseb (J. Cage) či využitím teorie her nebo operací s počítačem (I. Xenakis). Častěji však aleatorika přenechává spoluvytvoření skladby reprodukčním umělcům: mohou například libovolně volit pořadí zkomponovaných úseků (aleatorních modelů), jejich tempo, dynamiku, mohou některé úseky vynechávat, hrát vícekrát, až po možnost libovolné realizace naznačených melodických obrysů či harmonických skeletů (K. Stockhausen, P. Baulez, M. Kagel). Tím vstupuje aleatorika do oblasti vícee či méně usměrněné improvizace, kde krajníni případem je interpretace nefigurativních kreseb a. schémat (hudební grafika) Tradiční notový zápris je doplněn nebo nahrazován novymi soustavami znaků, slovními pokyny ci kresbami; časový průběh skladby bývá zpravidla regulován údaji v sekundách, ne vždy je předepsáno nástrojové obsazení.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Edison Vasiljevič Děnisov, Ianis Xenakis, Krzysztof Penderecki, Vladimír Bokes, Witold Lutosławski.