Agnieszka Holland

*28.11.1948 (Varšava, Polsko), významná polská filmová a televizní režisérka, scenáristka a příležitostná herečka. V letech 1966-1971 studovala režii na pražské FAMU, kde také prožila bouřlivé události konce 60. let (mj. se na měsíc ocitla v ruzyňské věznici) – toto období zachycuje dokument Návrat Agnieszky H. (2013, režie Krystyna Krauze a Jacek Petrycki). Poté se věnovala divadelní režii v Gorce a v Krakově. Svou filmařskou praxi zahájila jako asistentka režie u Krzysztofa Zanussiho na filmu Iluminace (1973). Po několika letech působení v televizi se zejména zásluhou režiséra Andrzeje Wajdy

, na jehož několika filmech se podílela, prosadila jako významná scenáristka a režisérka, jejíž první psychologická dramata s prvky tehdejšího „filmu morálního neklidu“ pojednávala o palčivých problémech polské společnosti. Od roku 1981, kdy emigrovala, žije a pracuje v zahraničí, především ve Francii, a nadále se věnuje závažným historickým a společenským tématům; často se zaobírá i otázkami víry. Spolupracovala s významnými světovými herci a podílela se na režii amerických seriálů JAG (1995) a Odložené případy (2003). Její filmy byly třikrát nominovány na Oscara

, jejím posledním úspěchem je třídilný televizní projekt v produkci HBO Hořící keř, který byl sestřižen do stejnojmenného celovečerního filmu, oceněného jedenácti Českými lvy

včetně kategorií nejlepší režie a nejlepší film. Za své celoživotní úspěchy obdržela několik ocenění, mj. Důstojnický kříž za výjimečný přínos polské kultuře. Jejím manželem je slovenský režisér Laco Adamik, s nímž má dceru Kasiu Adamikovou, která je rovněž režisérkou (mj. obě spolupracovaly na náročné realizaci filmu Jánošík: Pravdivá historie).

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): psychologický snímek o problémech mládeže Konkurz na život (1977, spol. na režii s Jerzym Domaradzkim), politická metafora a samostatný celovečerní režijní debut Provinční herci (1980; Cena mezinárodní kritiky na MFF v Cannes), tragický příběh polských vlastenců Horečka (1980), televizní drama Osamělá žena (1981), s komunistickou minulostí účtující drama Výslech (1982, herečka), historické drama Danton (1982, spol. na scénáři), tragický příběh vztahu sedláka a židovské studentky Hořká žeň (1985; nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film), politické drama Jak zabít kněze (1988, + spol. na scénáři), tragikomický příběh židovského mladíka podle románu Solomona Perela Evropa, Evropa (1989; nominace na Oscara), televizní adaptace hry Václava Havla Largo desolato (1989), drama Olivier, Olivier (1992), adaptace románu Francis Hodgson Burnettové Tajemná zahrada (1993), životopisný snímek o vztahu Arthura Rimbauda a Paula Verlaina Úplné zatmění (1995), romantické drama podle románu Henryho Jamese Washingtonovo náměstí (1997), psychologické drama Třetí zázrak (1999), drama Julie na cestě domů (2002; též uváděno pod názvem Léčitel), životopisný snímek o posledních dnech slavného skladatele Ve stínu Beethovena (2005), historický životopisný velkofilm o známém zbojníkovi Jánošík: Pravdivá historie (2009, režie ve spolupráci s Kasiou Adamikovou), podle skutečných událostí natočené válečné drama V temnotě (2011; mj. Cena za režii na MFF ve Valladolidu, Zlatý lev na Festivalu polských hraných filmů v Gdyni, nominace na Oscara), jedenácti Českými lvy oceněné mrazivé drama z období začínající normalizace po sebeupálení Jana Palacha Hořící keř (2013; Český lev za nejlepší režii a nejlepší film), mysteriózní kriminální drama Přes kosti mrtvých (2017, + spol. na scénáři), životopisné drama západního novináře z doby velkého hladomoru na Ukrajině Pan Jones (2019), životopisné drama léčitele Mikoláška na pozadí dobových událostí podle scénáře M. Epsteina Šarlatán (2020).