africká kinematografie

Film a TV

Je rozdělena jazykově (anglofonní, frankofonní), geograficky a politicky (kinematografie arabské Afriky, černé Afriky) a mírou ekonomické vyspělosti, kulturní a náboženské tradice. Například v Egyptě se komerční kinematografie rozvíjela paralelně s vyspělými světovými kinematografiemi, zatímco v ostatních afrických zemích filmy vznikají většinou až od 60. let v souvislosti s postupem národních osvobozeneckých bojů a realizací kulturních revolucí. Vyjadřují konflikty mezi městem a venkovem, tradiční a moderní mentalitou, problémy rasové, emancipační, emigrační. V současné době vznikají i filmy historické. Nově řeší i otázky vztahu k tradicím, vzdělání, domácímu kapitalismu, revolučnímu hnutí ap., nezřídka formou jednoduchého vyprávění, jindy formou evropského experimentálního film, v 70. a 80. letech s výraznější koncepcí a sociálním zaměřením. K nejvýznamnějším kinematografiím patří alžírská (S. Raid, M. Aluáš, M. L. Hamina), tuniská (O. Chlífi, F. Bughedír), maliská (S. Sulibali), nigerská (U. Ganda) a senegalská (M. Traoré, O. Sémbene). Filmaři jsou organizováni v Panafrické federaci filmových pracovníků (FEPACI). V Horní Voltě (Uagadugu) se pořádá od roku 1975 celoafrický filmový festival.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 1. 2007
Autor: -red-