afektová teorie

Hudba

Hudba estetická teorie, podle níž je hlavním úkolem hudby napodobovat lidské afekty, tj. silná citová pohnutí, objevila se už v antice, přes renesanci přešla do baroka, kde se stala centrem všech teoretických úvah (A. Kircher, M. Mersenne). Afekty, chápané jako objektivně dané typy lidského chování, byly v hudbě napodobovány pomocí kompozičně technických prostředků. K tomuto účelu byly vypracovány obecně užívané melodické, rytmické a jiné formule (figury). Začátkem 18. století se afektová teorie sblížila s hudební estetikou napodobování (přírody, citů – Ch. Batteux, 1713–1780), koncem 18. století ztrácí význam.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 5. 2004
Autor: -red-