Adina Mandlová

Biografie / Herectví

*28.1.1910 (Mladá Boleslav, Rakousko-Uhersko) – †16.6.1991 (Příbram, Československo), vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová (v Německu známá pod pseudonymem Lil Adina), česká filmová herečka. Pocházela z rodiny s dobrým společenským postavením – její otec byl inspektorem c. a k. státních drah a později přednostou stanice v Mladé Boleslavi. Po jeho předčasné smrti nastaly pro rozmazlované dítě zlé časy – Adina vyrůstala v rozháraných rodinných poměrech se dvěma staršími bratry, po vyloučení z reálného gymnázia navštěvovala rodinnou školu a věnovala se poměrně bouřlivému životu. Pokusila se o další studia v Paříži, odkud byla pro špatné chování rovněž vyloučena, a začala pracovat jako sekretářka v Mladé Boleslavi. K filmu se dostala díky svým tenisovým známostem – před kamerou debutovala v roce 1932 roličkou manekýnky ve filmu Děvčátko, neříkej ne! (v tomto snímku debutovala i další pozdější hvězda Hana Vítová). Dlouho byla spíše typem než skutečnou herečkou a účinkovala ve filmech nevalné úrovně. Rozhodující význam pro ni mělo seznámení s Hugo Haasem, jemuž se stala nejen hereckou partnerkou, ale i milenkou a hospodyní, což jí přineslo kvalitnější herecké příležitosti. V letech 1933–1937 spolu natočili několik komedií typických pro toto období české kinematografie (Život je pes, Ať žije nebožtík!, Mravnost nade vše), které navíc režíroval Martin Frič, který z ní učinil skutečnou herečku. Po Haasově boku se začal formovat její stereotyp krásné, elegantní a kultivované mladé ženy z vyšší společnosti – byla označována za vrcholný produkt české filmové elegance a sexy symbol 30. let a stala se nejzářivější hvězdou nad Barrandovem, kterou využívali především komediální režiséři (Karel Lamač, Miroslav Cikán, Vladimír Slavínský). Přelomovým pro ni byl rok 1937, kdy se stala nejobsazovanější českou herečkou (hrála v deseti filmech). Tehdy se také provdala za výtvarníka Zdeňka Tůmu, jenž však záhy spáchal sebevraždu. Uměleckého vrcholu v tomto období dosáhla po boku Oldřicha Nového ve Fričově slavné komedii Kristián, za kterou byla v roce 1939 vyznamenána zemskou cenou. Další umělecký posun pro ni znamenal režisér Otakar Vávra, který rozpoznal její dosud ne zcela využitý dramatický talent a pod jehož vedením se přehrála z komediálních rolí do psychologicky náročných postav žen, ocitajících se v mezních životních situacích (protřelá a cynická prodavačka v Panenství, záhadná žena postižená ztrátou paměti v Kouzelném domě, emancipovaná svobodná matka v Pacientce dr. Hegla). Za války se prosadila i na divadelních prknech v Uranii a v Mětských divadlech pražských (Šest postav hledá autora, Snídaně o půlnoci, Marie Stuartovna, Milionářka). V roce 1944 natočila svůj poslední český film Sobota, po osvobození byla obviněna z kolaborantských styků s německými okupanty (za války účinkovala v jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženu, v němž byl jejím partnerem i v poválečném Československu populární herec Heinz Rühmann) a stala se jednou z obětí „lidové spravedlnosti“ – byla zatčena, několik měsíců vězněna a doživotně vyloučena z řad českých umělců. Po účelovém sňatku odjela do Anglie, kde si zahrála v bezvýznamném filmu The Fool and the Princess, ale pracovala i jako kuchařka. Po rozvodu absolvovala další dva sňatky – s anglickým obchodníkem Geoffreym a s úspěšným homosexuálním podnikatelem ve světě módy Benem Pearsonem, s níž prožila třicet sedm klidných let. Počátkem 60. let si ještě zahrála ve dvou televizních seriálech (v seriálu The Saint dokonce po boku Rogera Moorea) a v roce 1962 její herecká kariéra definitivně skončila. Nějaký čas se věnovala sochařství. V roce 1974 se odstěhovala na Maltu, kde napsala vzpomínkovou knihu Dneska už se tomu směju. Prožila dlouhý a bouřlivý život plný úspěchů, ale i zklamání, tragédií (včetně dvou pokusů o sebevraždu) a osudových zvratů, zapřičiněných často její celoživotní psychickou labilitou. Po smrti manžela se roce 1991, již vážně nemocná, vrátila do Československa. Poslední dny svého života strávila v sanatoriu v Dobříši, zemřela na tuberkulózu v příbramské nemocnici ve věku 81 let.

Filmografie (kompletní): rozverná operetka z prostředí módního salónu Děvčátko, neříkej ne! (1932), těžkopádná historka na motivy operety Josefa Lannera V tom domečku pod Emauzy (1933), melodrama o nešťastném manželství Diagnóza X (1933), zdařilá situační komedie o nezaměstnaném skladateli Život je pes (1933), burianovská situační fraška podle divadelní hry Emila Arthura Longena V tlamě velryby s názvem Nezlobte dědečka! (1934), komedie o hodném synáčkovi starostlivé maminky Mazlíček (1934), komedie o zhýralém mladíkovi Ať žije nebožtík! (1935), pohádka o chudém děvčeti, jež ke štěstí přišlo, Komediantská princezna (1936), lidový film z prostředí módních návrhářů Švadlenka (1936), mírně ironická komedie podle divadelní hry Františka Langera Velbloud uchem jehly (1936), komedie z prostředí církevního internátu pro dívky Děvčata, nedejte se! (1937), adaptace divadelní hry Karla Bachmanna Důvod k rozvodu (1937), příběh o solidaritě obyčejných lidí Harmonika (1937), komedie podle divadelní hry Edmonda Konráda Kvočna (1937), společenská moralita Mravnost nade vše (1937), adaptace románu Marie Majerové a mimořádný režijní debut Otakara Vávry Panenství (1937), proslulá prvorepubliková politická satira Svět patří nám (1937), drama z 1. světové války Poručík Alexander Rjepkin (1937), komedie o malém štěstí obyčejné prodavačky podle operety Jarky Mottla a Karla Melíška Rozkošný příběh (1937), adaptace románu Egona Hostovského Vyděrač (1937), operertní komedie Bílá vrána (1938), historická komedie podle Ladislava Stroupežnického a Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova Cech panen kutnohorských (1938), sentimentální příběh podle románu Růženy Utěšilové Klekání s názvem Druhé mládí (1938), burianovská komedie podle divadelní hry Rudolfa Bernauera a Rudolfa Österreichera Konto X s názvem Ducháček to zařídí (1938), úsměvný kriminální příběh z prostředí vysokých společenských kruhů podle námětu Eduarda Fikera Krok do tmy (1938), spletitá historie dvou prohozených novomanželských párů Svatební cesta (1938), převleková komedie Holka nebo kluk (1939), příběh kočovné divadelní společnosti, putující po českém venkově, Hvězda z poslední štace (1939), efektní adaptace románu K. J. Beneše Kouzelný dům (1939), nejslavnější prvorepubliková komedie s Oldřichem Novým Kristián (1939; Svatováclavská cena ministra průmyslu, obchodu a živností za herecký výkon), neředěný kýč o vesnické dívce provdané za bohatého podnikatele Nevinná (1939), zdařilá situační komedie podle divadelní hry dr. Jiřího Vernera U pokladny stál (1939), komedie o skromné úřednici na luxusní dovolené Dva týdny štěstí (1940), komedie podle divadelní hry Gustava Davise Katakomby (1940), melodramatický příběh svobodné matky podle románu Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla (1940), komedie o tom, kterak obyčejná písařka k lepšímu místu a sympatickému mladíkovi přišla, Přítelkyně pana ministra (1940), komedie o jednom zastrčeném hotýlku podle povídky Marie Svobodové Hotel Modrá hvězda (1941), zdařilé romantické melodrama z prostředí maloměstské společnosti Noční motýl (1941; Národní cena za herecký výkon), lidová komedie podle divadelní hry Karla Fořta Veselé příběhy otce Kaliby na pražské Jubilejní výstavě s názvem Z českých mlýnů (1941), zdařilá situační komedie Těžký život dobrodruha (1941), příběh začínající herečky a svobodné matky Okouzlená (1942), na svou dobu neobvyklé podnikatelské drama Velká přehrada (1942), německý film Ich vertraue dir meine Frau an (1942, Svěřuji ti svou ženu), drama o pomíjivosti slávy podle povídky Anny Sokolové Podpěrové Neslavná sláva s názvem Bláhový sen (1943), portrét mladých žen, pracujících ve velkém obchodním domě, Šťastnou cestu (1943), společenská komedie na téma manželské nevěry Sobota (1944), romantické drama The Fool and the Princess (Velká Británie 1948) televizní krimi seriály Ghost Squad (1961) a The Saint (1962).

Vytvořeno: 20. 6. 2000
Aktualizováno: 28. 1. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Hana Vítová, Hugo Haas, Otakar Vávra, Vladimír Slavínský.