absolutno

[Latina], pojem filozofie; označuje to, co existuje samo sebou, zpravidla podstatu všech jevů, nepod míněný, věčný a nekonečně dokonalý subjekt, obsahující v sobě vše existující a tvořící je. Pro náboženství a teismus je tímto absolutnem bůh, ve filozofii Fichtově Já, v Hegelově systému absolutní idea nebo duch, pro A. Schopenhauera vůle, pro H. Bergsona intuicí nazíraný žívotní vzmach. Absolutno ve své čistotě, oddělenosti od relativního, tj. tzv. absolutní absolutno je pouhou myšlenkovou konstrukcí; pokud existuje reálně, pak jen jako relativní absolutno, jež ke své existenci potřebuje opačné určení, tj. relativní.