absolutní a relativní pravda

Matematika

[Relatyvní], kategorie dialektické matematiky. Charakterizují různé stupně adekvátnosti odrazu objektu skutečnosti v lidském poznání, vyjadřují dva vzájemně se doplňující momenty v procesu vývoje poznání. Problém absolutní a relativní pravdy vyplývá nutně z existence pravdy objektivní: lidské představy vyjadřující objekt pravdy nemohou je vyjádřit najednou, plně a nezvratně, nýbrž přibližně, relativně. Absolutní pravdou rozumíme úplné, vyčerpávající, a proto nezvratné poznání skutečnosti, pravdou relativní poznání přibližné, částečné, ne zcela přesné, které je doplňováno, upřesňováno a překonáváno dalším vývojem vědy a praxe. Objektivní a tedy absolutní pravdy dosahujeme jen prostřednictvím pravd relativních, které obsahují prvky pravdy absolutní. Nepřekročitelných hranic mezi absolutní a relativní pravdou není, ze stále rostoucího množství pravd relativních se vytváří pravda absolutní. Učení o absolutní a relativní pravdě konkretizuje princip shody mezi poznáním a jeho předmětem. Je zaměřeno proti metafyzice, která prohlašuje každou pravdu za neměnnou, věčnou, i proti relativismu, který považuje každé pravdivé poznání pouze za relativní. V historické dialektice pravdy a omylu zůstává nepodmíněný fakt nepřetržitého přibližování objektivní a absolutní pravdě cestou vytváření a zpřesňování pravd relativních.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 9. 2004
Autor: -red-