nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Roxette
 Švédská hudební skupina, kterou od roku 1986 tvoří zpěvačka Gun Marie Fredriksson (*30.5.1958...

Pavlíček
 Michal, *14.2.1956, český kytarista a skladatel. Člen mnoha významných hudebních skupin...

Vypsaná fiXa
 Česká pardubická hudební skupina vzniklá asi roku 1992 z rozpadající se skupiny K.R.K. Základ...

Nolte
 [Noltý], Nick, *8.2.1941 (Omaha, Nebraska, USA), vlastním jménem Nicholas King Nolte, americký...

Nolan
 Christopher, *30.7.1970 (Londýn, Velká Británie), vlastním jménem Christopher Johnathan James Nolan...


Slavínský
Vladimír, *26.9.1890 (Dolní Štěpanice, Rakousko – Uhersko) – †16.8.1949 (Praha, Československo), vlastním jménem Otakar V. Pitrman, český filmový scenárista, režisér, herec a filmový podnikatel. Pocházel z chudé podkrkonošské plátenické rodiny a již od dětství ho přitahovalo umění, především literatura a divadlo. V sedmnácti letech odešel ke kočovné společnosti (již tehdy si vymyslel svůj zvučný pseudonym), herectví ho však neuživilo, takže se ještě vyučil sazečem a pracoval v tiskárně a střídavě působil v několika divadlech (v Třeboni, v Prostějově, v Čáslavi a v Praze) a dokonce vystupoval na poutích jako amatérský zápasník. Ve dvaceti napsal první divadelní hru, o dva roky později první scénář a v roce 1915 se sám pustil do natáčení svého prvního filmu Láska šla kolem, ale kvůli nedostatku finančních prostředků a praktických zkušenosti ho nedokončil. Po nevydařeném angažmá u firmy Kinofa, která záhy zkrachovala, založil s Aloisem Jalovcem společnost Pojafilm, ve které realizoval své první filmy a pokoušel se do české kinematografie implantovat některé americké postupy. V řadě z nich se uplatnil jako pohledný herec, který navíc udivoval fyzickou zdatností a až akrobatickými schopnostmi (ve filmu Láska je utrpením podnikl bez použití triku krkolomný výstup po vnější konstrukci petřínské rozhledny). Na sklonku němé éry musel však filmové činnosti zanechat – jednak pro stále větší neshody s ostatními výrobci, jednak společnost Pojafilm v březnu 1928 zanikla v důsledku ničivého požáru (a on sám přišel o svou jedinou kameru). Měl však štěstí na kvalitní kameramany, mezi něž patřili Otto Heller, Václav Vích a zejména Svatopluk Innemann, který se později začal věnovat režii a díky němuž se filmem posedlý Slavínský na počátku zvukové éry do ateliérů opět vrátil. Nejprve jako epizodní herec, později jako scenárista a režisér, který se díky své pověstné vytrvalosti, pilnosti, svědomitosti a pečlivosti rychle prosadil a navíc svou schopností natáčet rychle a levně se stal obchodně nejúspěšnějším českým režisérem 30. let, který svou slávu programově založil na líbivých příbězích pro nejširší publikum, jež ho milovalo stejně jako producenti (na rozdíl od kritiků a dalších tvůrců, u nichž si vysloužil spíše pohrdání – v té době se také zrodil nelichotivý termín „slavínština"). Nicméně za války v důsledku probuzeného vlasteneckého cítění několika snímky (např. Přítelkyně pana ministra, To byl český muzikant, Advokát chudých) dokázal, že má na víc, než jen na laciné sentimentální příběhy, na druhé straně ale také (pod jménem Otto Pitterman) natočil tři německé filmy. Ve svých filmech nejčastěji obsazoval poměrně úzký okruh svých oblíbených herců (Antonie Nedošínská, Theodor Pištěk, Lída Baarová, Věra Ferbasová, Raoul Schránil, Otomar Korbelář aj.), scénáře si psal téměř výhradně sám, často využíval literárních námětů (jeho oblíbenou autorkou byla Olga Scheinpflugová) a děj řady jeho filmů se odehrával v prostředí „lepší" společnosti. Po osvobození se pokoušel navázat na svou až dosud komerčně úspěšnou tvorbu, dokončil ještě tři filmy, žel výraznější divácký ohlas se kupodivu nedostavil. Svůj poslední snímek, budovatelské drama o rozbitém rypadle DS-70 nevyjíždí, který byl jeho posledním zoufalým pokusem udržet krok s rychle se měnící dobou, však již nedokončil – z marného úsilí a rozčarování z domnělé zrady diváků, kterým celý život sloužil, ho během natáčení ve věku nedožitých 59 let vysvobodila smrt. Slavínský byl legendou a navzdory občasnému pohrdání i výraznou a svéráznou osobností českého filmu 30. a 40. let, jejíž
průkopnické zásluhy jsou nepopiratelné. Navíc jeho líbivé filmy jsou dodnes vítanými hosty na televizních obrazovkách.

Vybraná filmografie (režie + scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak): němé filmy: sentimentální drama Láska je utrpením (1919, spol. na scénáři a režii, herec), komedie a režijní debut Divoká Maryna (1919, + herec), milostná historka Sněženky (1920, + herec), komedie Únos bankéře Fuxe (1923, pouze herec), romantické drama Syn hor (1925, + herec), komedie Na letním bytě (1926), dobrodružné drama Krásná vyzvědačka (1927, pouze herec), komedie Ve dvou se to lépe táhne (1928, pouze herec), romantické drama podle románu Marie Kyzlinkové Z lásky (1928), slavné drama Gustava Machatého Erotikon (1929, pouze herec), historické drama Svatý Václav (1929, pouze herec) / zvukové filmy: volná adaptace románu Aloise Jiráska Psohlavci (1931, pouze herec), životopisný snímek Karel Havlíček Borovský (1931, pouze herec), adaptace divadelní hry Viléma Wernera Právo na hřích (1932), lidová komedie o následcích prohýřené noci podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové Okénko (1933), další komedie podle O. Scheinpflugové Madla z cihelny (1933), komedie podle divadelní hry Bedřicha Vrbského Zázračný lékař pod názvem Její lékař (1933), komedie podle divadelní hry Evžena Hollého Zlatá Kateřina (1934), komedie Pokušení paní Antonie (1934), komedie podle dvou románů Popelky Biliánové Matka Kráčmerka (1934), komedie Jedna z milionu (1935), sentimentální příběh z lepší společnosti podle románu Kurta Johna První políbení (1935), sentimentální příběh ze studentského penziónu Studentská máma (1935), adaptace lidového románu Ignáta Herrmanna Vdavky Nanynky Kulichovy (1935), komedie podle románu Ericha Kästnera Tři muži ve sněhu (1936), operetní komedie Uličnice (1936), sentimentální drama mateřské lásky podle románu Maryny Radoměřské Srdce v soumraku (1936), komedie o malém štěstí obyčejné prodavačky Rozkošný příběh (1936), komedie podle románu a divadelní hry Josefa Skružného Falešná kočička (1937), melodrama podle románu M. Radoměřské Žena pod křížem (1937), příhody vesnického sirotka ve velkém světě Děvčátko z venkova (1937), operetní komedie Bílá vrána (1938), komedie Holka nebo kluk (1938), komedie Dědečkem proti své vůli (1939), dojemný příběh podle románu Lídy Merlínové Zlatý člověk (1939; v tomto snímku pronesla svou první repliku tehdy osmiletá Jiřina Bohdalová), humorné historky z dívčího penzionátu podle divadelní hry J. Skružného Žabec (1939), komedie o luxusní dovolené Adiny Mandlové Dva týdny štěstí (1940, pouze režie), sentimentální komedie Poznej svého muže (1940), úspěšná komedie o síle pomluvy Přítelkyně pana ministra (1940), silně vlastenecky zabarvený snímek o životě kolínského skladatele a kapelníka Františka Kmocha To byl český muzikant (1940), vážná adaptace romaneta Jakuba Arbese Advokát chudých (1941, pouze režie), komediální moralita Nebe a dudy (1941, pouze režie), zdařilá adaptace populární divadelní komedie Jana Patrného Muži nestárnou (1942), komedie podle divadelní hry Karla Konstantina Ryba na suchu (1942), burianovská komedie Zlaté dno (1942), situační komedie o ztraceném psíkovi Neviděli jste Bobíka? (1944), sentimentální komedie z prostředí varieté Právě začínáme (1946, pouze režie), druhé filmové zpracování divadelní hry F. X. Svobody Poslední muž pod názvem Poslední mohykán (1947, pouze režie), nové filmové zpracování hry O. Scheinpflugové Okénko pod názvem Dnes neordinuji (1948, pouze režie), budovatelský snímek o udatných hornících a rozbitém rypadlu podle divadelní hry Vojtěcha Cacha DS-70 nevyjíždí (1949, pouze režie, dokončeno v roce 1951).


 

Odkazující hesla: Baarová, Janů, Mandlová, Schránil, Skořepová, Vítová
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 6.8.2012
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.