nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Gondry
 Michel, *8.5.1963 (Versailles, Francie), francouzský filmový režisér, scenárista a tvůrce...

Klimt
 Aurel, *6.8.1972 (Žilina, Slovensko), český režisér, výtvarník, animátor a střihač slovenského...

Milcová
 Pavla, česká písničkářka, textařka a skladatelka. V mládí hrála na basovou kytaru se...

McQueen
 [Mekkvín], Steve, *24.3.1930 (Beech Grove, Indiana, USA) – †7.11.1980 (Tijuana, Mexiko...

Stewart
 Rod, *10.1.1945 (Londýn), plným jménem Roderick David Stewart, britský zpěvák. Svou kariéru začal...


rokoko
[Francouzsky rocaille – mušlička], evropský umělecký sloh. Vyvinul se začátkem 18. století ve Francii a vrcholil v době vlády Ludvíka XV. Rokoko je úzce spjato s vyvrcholením a krizí dvorské kultury, zasahuje do všech jejích složek (etiketa, erotika, móda, umění, architektura, literatura). Současně bylo rokoko přijato za vlastní kulturu měšťanstva. Rozvíjely se v něm některé barokní tendence, ovšem monumentalita baroka přešla v graciéznost a neheroičnost, extatická smyslnost přešla v epikurejství a kult erotiky. Rokoko rozvíjelo i celou řadu prvků, které později převzal klasicismus a zčásti romantismus a zejména (v Německu a Rakousku) biedermeier. – Pro výtvarné umění rokoka jsou charakteristické drobné a půvabné tvary, zvlněné linie, asymetrické mušlovité a úponkovité ornamenty a zlacené štuky, nahrazující monumentální formy baroka. Stylové prvky se objevily ve výzdobě interiéru (P. Lepautre, *1660 – †1744, například Apartmá v Marly, Chambre du Roi ve Versailles, Hótel de Toulouse) a v užitém umění (návrháři G. M. Oppenort, *1672 – †1742, J. A. Meissonier, *1693 – †1750, N. Pineau). Architektura vychází z barokního půdorysu užívá však více zaoblené rohy, mělké řádkování stěn a zdrobnění měřítka, charakteristické jsou prosvětlené prostory interiérů, umocněné barevnými pastelovými tóny modré a růžové, girlandami a ornamentikou užívající fantastických, exotických a čínských motivů, hedvábnými tapetami, třpytivými broušenými lustry a četnými zrcadly navozujícími slavnostní ráz. K hlavním architektům patřili J. A. Meissonier, G. Boffrand (Salon de la Princesse v paláci de Soubise v Paříži), R. de Cotte a J.-A. Gabriel. Nový sloh byl přijat hlavně v Německu, do barokní architektury pronikly rokokové prvky například ve Zwingru v Drážďanech. Plně se vlivem francouzských architektů působících v Německu (například R. de Cotte v Bonnu) projevilo rokoko v knížecích rezidencích (zejména J.-F. Cuvilliés v Mnichově "Reiches Zimmer" v Rezidenci, Amalienburg v parku v Nymphenburgu, divadlo). V rámci "fridrichovského rokoka" navrhl G. W. Knobelsdorf zámek Sanssouci v Postupimi (1745–1747), Charlottenburg a Operu v Berlíně. Rokoko proniklo v Německu i do sakrální architektury, v níž však přežívala barokní měřítka (kláštery Einsiedeln a Weingarten v kantonu


 

Odkazující hesla: Bach, budoár, Cotte, české výtvarné umění, expresívní sloh, francouzské výtvarné umění, galantní sloh, Pittoni, Procházka, rokaj, rudka, slovenské výtvarné umění, směr umělecký, španělské výtvarné umění, švédské výtvarné umění
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 13.10.2000
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.