hylozoismus

Filozofie

[-ízm-, latina < řečtina], filozofické učení o všeobecné oduševnělosti hmoty, kdy život, a tedy i citlivost, je vlastní všem věcem přírody. Termín pochází ze 17. století, avšak prvními představiteli hylozoismu byli iónští přírodní filozofové (Thales, Anaximandros, Anaximenés) v počátcích vývoje starořecké filozofie. Prvky hylozoismu obsahuje i učení Hérakleita, Aristotela, stoiků aj. Oživení hylozoismu je spjato s renesanční přírodní filozofií (Telesius, G. Bruno) a francouzským materialismem (D. Diderot, J. B. R. Robinet). Dialektický materialismus, uznávaje schopnost odrazu i pro základ hmoty, chápe v souhlase s přírodovědou schopnost vnímání a psychického odrazu vůbec jako vlastnost toliko vysoce organizované živé hmoty.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 6. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: animatismus, arché, Bernardinus Telesius, duše, Jean Baptiste René Robinet, panpsychismus, pralátka.

Reklama: