nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Hoffman
 [Hofmen], Dustin *8.8.1937 (Los Angeles, Kalifornie, USA), vlastním jménem Dustin Lee Hoffman...

Háša
 Pavel, *1.6.1929 (Praha, Československo) – †5.8.2009 (Praha, Česká republika), vlastním jménem...

Washington
 [Vošingtn], Denzel, *28.12.1954 (Mount Vernon, New York, USA), americký filmový a televizní...

Fiennes
 Ralph Nathaniel,*22.12.1962 (hrabství Suffolk, Anglie), britský filmový herec. Původně studoval...

Kabátová
 Zita, *27.4.1913 (Praha, Rakousko-Uhersko) – †27.5.2012 (Praha, Česká republika), česká...


Herder
[Herdr] Johann Gottfried von, *25.8.1744 – †18.12.1803, německý osvícenský filozof, spisovatel a literární vědec; protestantský kazatel, od roku 1776 generální superintendant ve Výmaru. Již v raných kritických spisech o jazycích a literatuře, ovlivněných G. E. LessingemJ. J. Winckelmannem, poukázal na historické souvislosti, jež podmiňují vývoj literatury. Brzy se stal nejvýznamnějším teoretikem období Sturm und Drang a německé klasiky. Jeho práce o Ossianovi a německém umění podstatně přispěly ke znovuobjevení lidové poezie. Ve studiích o původu řeči uplatnil princip historického vývoje na vznik a vývoj jazyka a dokazoval jeho lidský původ z vývoje rozumu. Prosazoval nové hodnocení díla Shakespearova a zdůrazňoval nepomíjející hodnotu antického umění, zejména výtvarného. Podněcoval sbírání lidových písní, ukazoval na pravdivost a krásu v lidové poezii a svým dílem Stimmen der Völker in Liedern (Hlasy národů v písních) přispěl k demokratickému pojetí literatury. Jako filozof reprezentuje novou etapu ve vývoji německého osvícenství, která již překonává jednostranný racionalismus, charakteristický ještě pro Lessinga, akcentuje úlohu citu a význam lidské osobnosti, usiluje o harmonii rozumu a srdce a v souvislosti s tím ukazuje mnohotvárnost tvůrčí činnosti člověka i různých národů. Již v 70. letech 18. století se stává Herder jedním z nejvlivnějších německých myslitelů. Osvojil si anglickou senzualistickou filozofii a estetiku 18. století a byl zároveň žákem představitele romantického směru J. G. Hamanna. Podařilo se mu syntetizovat přírodovědné a filozoficko-estetické vymoženosti 18. století a vyjádřit je přístupnou a inspirující formou. Jeho dílem proniká idea organického vývoje celého světa, kterou sleduje v neživé i živé přírodě, životě společnosti i ve vývoji člověka jako v různých stupňích jediného světového organismu. V monumentálních Myšlenkách k filozofii dějin lidstva počíná výkladem vzniku Země a končí nárysem dějin lidstva. Ve spise Briefe zur Befórderung der Humanität (Dopisy k podpoře humanismu) se vyslovil pro jednotný německý stát, hájil nezadatelné právo národů na život v míru, zdůrazňoval nevyhnutelnost historického pokroku, vyjadřoval demokratický patriotismus a světoobčanství, humanitu definoval jako nejvyšší určení a poslání člověka. Kritizoval nekompromisně zlořády feudální společnosti, vystupoval za právo národů na sebeurčení a vyslovoval se pro nezbytnost revolucí. – Herder byl odpůrcem subjektivně idealistické filozofie Fichtovy i formální estetiky I. Kanta. Jeho světový názor lze charakterizovat jako idealistický monismus, ovlivněný panteistickomaterialistickou filozofií B. Spinozy, s výraznými dialektickými prvky.


 

Odkazující hesla: Bredetzky, Bruno, Čelakovský, dějiny umění, estetika, filozofie dějin, filozofie kultury, herderismus, Iselin, jungmannovci, Karel August, německá literatura, osvícenská literatura, osvícenství, Palacký, parabola, preromantismus, rozpor, Shaftesbury, Shakespeare, slavistika
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 11.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.