nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Ventura
 [Ventúra], Lino, *14.7.1919 (Parma, Itálie) – †22.10.1987 (Paříž, Francie), francouzský filmový...

Smith
 [Smis], Will, *25.9.1968 (Philadelphia, Pensylvánie, USA), vlastním jménem Willard Christopher Smith...

Sto zvířat
 Česká hudební ska skupina postavená jako šestičlenná roku 1990 na základech studentské...

Hanks
 [Henks], Tom, *9.7.1956 (Concord, Kalifornie, USA), americký filmový herec, producent a režisér...

Grass
 Günter, *16.10.1927 (Gdaňsk), německý prozaik, básník a dramatik polského původu. Po druhé...


gotika
[gotyka, germánské jazyky], označení slohové epochy v rámci středověkého umění. Název pochází od G.Vasariho, který v duchu renesančního vkusu považoval Góty za původce "barbarského" umění. Teprve v romantismu bylo doceněno středověké umění a pojem art gotique se stal pozitivním slohovým označením. Na začátku (v období kolem roku 1150) se gotika objevuje v Ile-de-France, o 100 let později ovládla celou Evropu a byla známá jako opus modernum nebo francigenum. Kolem roku 1450 její vliv slábl a po roce 1550 zmizel docela. Určení pojmu vychází především z architektury, kde se slohové znaky projevily nejvýrazněji. Zrození gotiky ve Francii je určeno lety 1137–1144, kdy bylo započato s přestavbou královského a opatského chrámu v Saint-Denis u Paříže opatem Sugerem. Základní znaky gotické architektury nejsou nové – křížová klenba, přípory, pročlenění zdí a průčelí s dvojicí věží pocházejí z normandské a lomený oblouk z burgundské architektury románské. V Saint-Denis byly však použity poprvé současně na jedné stavbě. Nejvýznamnější klasické katedrály jsou například v Chartres, Remeši, Amiensu. Vývoj anglické architektury (od konce 12.století) členíme na raný, dekorativní a perpendikulární sloh. Přínosem německé architektury je nahrazení bazilikální dispozice halovým chrámem. V Itálii byly gotické prvky přijímány prostřednictvím řádů, k nejvýznamnějším patří kostel Santa Croce ve Florencii. Katedrála v Miláně spojuje prvky zaalpské a italské architektury, ale postrádá jednotnou kompozici. Vedle katedrál byly stavěny četné farní kostely a kaple, hrady, paláce a městské celky. Sochařství: Částečně zachovaná plastika opatského chrámu v Saint-Denis dosvědčuje významné postavení sochařství. Nejvýznamnější raně gotickou plastikou je figurální výzdoba západního průčelí katedrály v Chartres (1145). Nový sloh se uplatnil v celkovém uspořádání, přísné vyváženosti figur, symetrii a přehledném členění. Sochy stojící v archivoltách, v ostění a v tympanonech nejsou vzájemně spojené, existují samostatně. Bylo tak dosaženo prvního kroku ke znovuobjevení monumentální volné plastiky od doby antického sochařství. Vrcholnou fázi představují sochy z katedrály v Remeši. Anglická plastika vnesla do vývoje expresívní pohyb (náhrobky), německá dramatický patos (Naumburský mistr) a expresivitu do mystických křížů a piet. Monumentální plastika Sluterova naznačuje i pozdně gotické slohové znaky, k vrcholu je dovedl N. Gerhaert z Leidenu, v Německu V. Stoss, T. Riemenschneider a M. Pacher. Začátky italského gotického sochařství lze sledovat na dvoře Fridricha II. (Apulie, Sicílie), který zaměstnával domácí, francouzské a německé sochaře. Odtud zřejmě vyšel i Niccoló Pisano, který se kolem roku 1260 na kazatelně a v baptisteriu v Pise projevil jako poslední klasicista. Jeho syn Giovanni poznal pařížské dvorské sochařství a spojil oba směry na začátku 14.století (kazatelna v dómu v Pise). Malířství: Nové slohové znaky se projevily na sklomalbách v l. polovině 13. století (Chartres, Bourges), pak vedoucí postavení zaujímala opět knižní malba. Typické je symetrické uspořádání, architektonické orámování a měkká modelace figur. Koncem 13. století vznikla laická skriptoria (Mistr Honoré). Od začátku 14. století nastal prudký vzestup italského malířství v dílech Giottových, který navázal na malíře "řecké" manýry – Duccia, Cimabua a Cavalliniho a překonal je. Novum přineslo především jeho prostorové pojetí a podání objemově vyvinutých trojrozměrných figur. S. Martini spojil principy severského malířství s italským v syntézu, zaměřenou převážně na figurální komponentu. P. Lorenzetti usiloval o jejich vyvážení a jeho bratr Ambrogio rozvinul narativní scény do víceplánové krajinné kompozice. V Paříži asimiloval a spojil sienské a toskánské podněty s domácími iluminátor Jean Pucelle v 1. polovině 14. století, na kterého navázal později Jacquemart de Hesdin a bratři z Limburka. Nástup gotiky v českých zemích probíhal ve 13. století v souvislosti se změnami ve společnosti a v životním stylu (kolonizace, výstavba hradů, formování měst jako komplexního urbanistického útvaru).


 

Odkazující hesla: anglické výtvarné umění, byzantské výtvarné umění, české výtvarné umění, francouzské výtvarné umění, Gaudí y Cornet, Ján z Banskej Bystrice, kamenné stavby, Kašperk, katedrála, klenba, nizozemské výtvarné umění, Pavia, Pilgram, Rejsek, renesance, Riemenschneider, Slavonice, směr umělecký, Stratford on Avon, švédské výtvarné umění, věž bateriová, vladislavská gotika
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 30.12.2000
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.