Ingrid, *27.1.1926 (Sollefteå) – †7.1.2004 (Stockholm), švédská filmová a divadelní herečka. Pocházela z prosté rybářské rodiny, ale už od dětství se u ní projevovaly umělecké sklony. Po maturitě odešla do Stockholmu, kde navštěvovala baletní kurzy, ale nakonec ji zlákalo herectví, které v letech 1948 až 1951 studovala ve škole při Královském divadle, a také navštěvovala kurzy pantominy v Paříži.
Účinkovala na regionálních jevištích i ve filmu, ve kterém debutovala již v roce 1948. Pod jménem Ingrid Tulean se uplatnila i na mezinárodní scéně. Zásadní vliv na její kariéru mělo setkání s Ingmarem Bergmanem, pod jehož vedením hrála v Městském divadle v Malmö (1956 až 1960). Světové renomé jí pak přinesly role ženských trpitelek v proslulých Bergmanových psychologických a symbolických filmech (Lesní jahody, Než se rozední, Tvář, Hosté večeře páně, Mlčení, Hodina vlků, Šepoty a výkřiky, Po zkoušce). Stejně úspěšně však v dalších letech spolupracovala i s dalšímí významnými evropskými režiséry (A.Resnais, L.Visconti, M.Bolognini, M.Ferreri). S nezdarem se však setkaly její pokusy uplatnit se v USA.
Své zkušenosti využila i jako režisérka. V roce 1965 natočila krátký film Oddanost a později dva celovečerní snímky – melancholickou studii partnerských vztahů Jedna a jedna (1977) a lyrický příběh dospívání s autobiografickými prvky Rozpůlené nebe (1982). V roce 1992 vydala vlastní životopis Někdo, koho jsem znala.
Jejími manželi byli herec Claes Sylwander (1952 až 1955) a režisér a spoluzakladatel Švédského filmového ústavu Harry Schein (1956 až 1989). Od 60. let žila v Římě, ale krátce před smrtí (zemřela na rakovinu) se vrátila do Švédska. Před kamerou stanula naposled v roce 1990 v melodramatu Marca Ferreriho Dům úsměvů. Během svého života vytvořila téměř šedesát filmových a televizních rolí.
Vybraná filmografie: Syn přístavu (1949), drama Lesní jahody (1957), vyprávění tří rodiček v nemocničním pokoji Než se rozední (1958, Cena za herecký výkon ex aequo na MFF v Cannes), psychologické drama Tvář (1958), Soudce (1960), příběh pastora, který ztratil víru v Boha, Hosté večeře páně (1963), pochmurný obraz světa, který ztratil víru v mravní hodnoty, Mlčení (1963, Švédská výroční cena Zlatý brouk), politické drama Válka skončila (1966), psychologické drama Hodina vlků (1967), dramatická freska o zániku německého ocelářského rodu Soumrak bohů (1968), psychologické drama Šepoty a výkřiky (1972, nominace na Cenu BAFTA), erotický snímek Tinta Brasse Salon Kitty (1976), thriller Přejezd Kassandra (1976), televizní komorní snímek Po zkoušce (1983).
Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení,
která mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
