nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Roxette
 Švédská hudební skupina, kterou od roku 1986 tvoří zpěvačka Gun Marie Fredriksson (*30.5.1958...

Prince
 *7.6.1958 (Minneapolis, Minnesota) – †21.4.2016 (Minneapolis, Minnesota), vlastním jménem...

Cash
 [Keš], Johnny, *26.2.1932 (Kingsland, Arkansas) – †12.9.2003 (Nashville, Tennessee), plným...

Bůhví
 Česká pražská hudební world music skupina, založená v roce 1999 Pavlem Trojanem, Jiřím...

Javory
 Česká hudební skupina založená roku 1974 sourozenci Ulrychovými po jejich odklonu od rockového...


španělská hudba
Lidová španělská hudba je různorodá, každá provincie má své specifické znaky a odlišnosti, ve folklóru Andalusie převažují formy flamenka, v Galicii lidová hudba s dudami. Rytmická rozmanitost je zřetelná zvláště v tancích (sarabanda, jota, bolero, fandango, sardana, seguidilla), španělský hudební kolorit vytvářejí kastaněty, kytary a tamburíny. Z dalších hudebních nástrojů užívány zvláště dudy (gaita) v Galicii, flétna txistu a roh alboka u Basků aj.
Nejstarší památkou umělé hudby je kodex z Azagry (7. století), obsahující staré španělské melodie. Codex Veronensis z Tarragony (začátek 8. století) zahrnuje mozarabské hudební tradice. V dalším vývoji se uplatňovala zvláště církevní polyfonní hudba, převážně zpěv a cappella. Ve 13. století vznikla na kastilském dvoře sbírka Cantigas, mající spojitost s provensálským zpěvem. V 15.-16. století se začala formovat tradice loutnové a kytarové hry (předchůdcem vihuela), sborové písně villancico a španělské romance. V duchovní hudbě vynikli C. Morales a F. Guerrero (1527–1599). Na dvoře krále Filipa II. rozvíjel klávesovou techniku a varhanní literaturu A. de Cabezón. Z 15. a 16. století pocházejí též četné hudební teoretické traktáty, například Musica practica (1482). Silný vliv italské (zvláště operní) hudby se projevil během 17.-18. století, kam spadá i vznik španělského opérního umění (specifické formy zarzuela, tonadilla). Na začátku 19. století vznikaly první hudební instituce: konzervatoř (1830) a operní divadlo (1850) v Madridu a konzervatoř a operní divadlo (1847) v Barceloně. Zatímco v 1. polovině 19. století se ve španělské hudbě uplatnil silný vliv děl L. van Beethovena, F. LisztaR. Wagnera, v 2. polovině 19. století se projevil obrat k národní španělské hudbě. Nastal rozkvět lidových singspielů – zarzuel, F. Pedrell (1841–1922) vytvořil čtyřdílný zpěvník lidových písní Cancionero popular español. Z tradice španělské lidové taneční hudby vyšli I. Albéniz, E. Granados, M. de Falla a další. Kolorit španělských lidových tanců inspiroval k tvorbě i skladatele jiných zemí (M. I. Glinku, G. Bizeta, F. Liszta, M. Ravela). Ve 20. století ve španělské hudbě vynikli například O. Esplá, E. Halffter (1905–1989), C. Halffter (*1930) a L. de Pablo (*1930). Světovou proslulost získali interpreti P. de Sarasate, P. Casals, A. Segovia, pěvci V. de los Angeles, T. Berganzová, M. Caballéová, P. Domingo, J. Carreras (*1946) a další.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 24.8.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.