nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Minghella
 Anthony, *6.1.1954 (Ryde, ostrov Wight, Velká Británie) – †18.3.2008, britský filmový režisér...

Bye
 Ed, plným jménem Edward Richard Morrison Bye, britský filmový a televizní režisér a ...

Najbrt
 Marek, *27.11.1969 (Praha, Česká republika), český filmový režisér, scenárista a příležitostný...

Giamatti
 Paul, *6.6.1967 (New Haven, Connecticut, USA), vlastním jménem Paul Edward Valentine Giamatti...

B.S.P.
 Česká hudební skupina, tvoří ji hudebníci Ota Baláž, Kamil Střihavka a Michal Pavlíček (název...


skotská literatura
Existuje v gaelštině (Gaelic), skotské podobě angličtiny (Scots), která se vyvinula ze severoanglického nářečí, byla používána především ve středověku, ale je živá a vyvíjí se dodnes, a v angličtině, která se od britského standardu liší zvukovou stránkou, frazeologií a slovní zásobou.

Skotská literatura v gaelštině tvoří vedle záznamů lidové slovesnosti (nejstarší balady dochovány ze začátku 15. století) nepočetné hrdinské básně a ságy (první z počátku 14. století) a písně. Vývoj bardské poezie (tj. poezie dvorních básníků a zpěváků – bardů), jež byla důležitým rysem kulturního života klanů na skotských vysočinách v 17.-18. století (nejznámější jsou díla bardů rodu MacMhuirichů), byl přerušen anglickým potlačením jakobinského povstání roku 1745. Koncem 18. století byla tradice poezie v gaelštině přenesena vystěhovalci do Severní Ameriky (Nové Skotsko, Severní Karolína). Během 19. století se vydávala hlavní periodika, která podnítila rozvoj drobných prozaických žánrů, z nichž největší význam měla a má až do současnosti povídka (psaná bilingvními autory kolem časopisu Gairm, z nichž někteří zvládli gaelštinu až ve zralém věku). Nová poezie se formovala ve 30.-50. letech 20. století; je pro ni příznačná tvůrčí práce s tradičními formami a současnou tematikou.

Skotská literatura ve skotské angličtině má počátky ve 14. století, kdy vznikl hrdinský rytířský epos The Bruce J. Barboura; rozvíjela se v 15. a 16. století v básnické tvorbě napodobitelů G. Chaucera (R. Henrysona) a zvláště v poezií W. Dunbara a dramatické satiře D. Lindsaye (1486–1555). Próza vznikala v 15. století pod francouzským vlivem, později pod vlivem cizího humanismu (J. Bellenden, *asi 1495 – †asi 1548) a kalvínské reformační literatury (J. Knox, *asi 1505 – †1572). Důležitými památkami renesanční literatury jsou spisy krále Jakuba VI. Po odchodu královského dvora do Londýna ztratila země na více než sto let kulturní centrum. Rozvíjela se hlavně náboženská próza a poezie upadala. Na anglickou barokní a tzv. kavalírskou poezii navázala tvorba J. Grahama z Montrose (1612–1650), nostalgické ohlédnutí za minulými tradicemi bylo příznačné pro folklórně zabarvenou poezii R. Sempla z Beltrees (1595–1668). V 18. století, po ztrátě politické samostatnosti země 1707, vznikaly první sbírky středověké a lidové poezie (J. Watson, †1722) a z této poezie vycházející tvorba A. Ramsaye, R. Fergussona (1750–1774) a především R. Burnse založila novou národní literární tradici. Současně se vyvíjelo svébytné filozofické, politické, ekonomické, historické, právnické a literární teoretické myšlení v pracích skotských osvícenců (D. Hume, W. Robertson, 1721–1793, H. Blair, 1718–1800, a H. Mackenzie, 1745–1831). Na historismus osvícenského myšlení navázalo i románové dílo W. Scotta, jehož básnická tvorba a sběratelská činnost stavěla na výsledcích obrození národní poezie. Scottova tvorba rozvíjela program syntézy anglické a skotské kultury. V průběhu 19. století však vznikla ještě samostatná tradice skotského románu, reprezentovaná zejména J. Galtem, J. Hoggem (1770–1835), která degenerovala koncem století v regionalistické, idylické literatury (tzv. kailyard – literální zelinářské zahrady). Stranou těchto proudů stálo prozaické dílo R. L. Stevensona, na něž navazují ve 20.století povídky a romány G. Buchana (1875–1940) a N. Munroa (1864–1930). Realistická próza se formovala počátkem 20. století hlavně v reakci na regionalismus: G. Douglas Brown (1869 – 1902), J. MacDougal Hay (1881 – 1919). Dělnická a proletářská próza se vyvíjela ve 20. a 30. letech, v období zvaném skotské literární obrození (renesance), které vrcholilo levicově orientovanou národní poezii H. MacDiarmida a románovým dílem L. G. Gibbona, ale rozvíjela se rovněž v poezii a esejistice E. Muira (1887–1959) a též prózách N. Gunna (1891–1973) a F. MacCollyho (1906–1975), čerpajících z tradic regionalismu, na něž navazuje rovněž próza současná, například G. Mackay Brown (*1921). Problém národnostní specifiky však ustupuje do pozadí u mnohých novějších i součeský prozaiků (A. J. Cronin, E. Linklater, M. Sparková). Moderní poezie navazuje zejména na tradice hovorové řeči a skotského verše (S. Godsir Smith, 1915–1975, A. Scott, *1920, D. Campbell, *1940, T. Leonard, *1944). Drama jemuž položil základy J. M. Barrie, rozvíjeli v hovorovém jazyce R. McLellan (*1907) a R. Kemp (1908–1967). Současnou tvorbu charakterizuje jednak sociální tematika (D. Campbell), jednak zřetel k vnitřním problémům tvůrčího umělce (T. Gallacher, *1934).


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 3.10.2006
Autor:





Fotbalove Dresyfutbalove dresy na predajmaglie calcio onlinebillige fotballdrakterImitazioni orologi italiafussball trikots kaufen
Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.