nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Bono Vox
 *10.5.1960 (Dublin), vlastním jménem Paul Hewson, irský zpěvák a hudebník, člen skupiny U2...

D'Agostino
 Gigi, *17.12.1967, vlastním jménem Luigi Di Agostino, italský hudební producent a DJ. Hudbě se...

Yellow Sisters
 Česká ženská vokální skupina a cappella založená roku 2004 zpěvačkami sdružení Yellow Family...

Redl
 Vlastimil, *14.4.1959, český folkový písničkář. Zpočátku hrával na bigbítových tancovačkách v ...

Sting
 *2.10.1951 (Wallsend, Northumberland), vlastním jménem Gordon Matthew Sumner, britský hudebník...


román
[Francouzština], velký prozaický epický žánr zachycující rozsáhlou oblast jevů, společenských vztahů a psychologických situací, které připouštějí různorodost obsahovou, látkovou a motivickou mnohotvárnost kompoziční výstavby a uměleckých prostředků. Děj má hlavní a vedlejší linie. Spojením několika románů do jednoho celku vznikají dilogie (dva romány), trilogie (tři romány) a románové cykly (Balzakova Lidská komedie). Román lze třídit podle různých měřítek, například na: a) žánry historicky vzniklé a časově vymezené (román pikareskní, rytířský, podle literárních směrů román sentimentální, romantický, realistický, naturalistický, existenciální). b) žánry definované svým obsahem, členěné jednak podle prostředí, z něhož je námět (vesnický, společenský, rodinný, sociální román), jednak podle tematické oblasti (historický, fantastický, utopický, dobrodružný, detektivní, cestopisný, mravoličný, psychologický, milostný, biografický). c) žánry definované formou (román deníkový, v dopisech). d) žánry definované způsobem zpracování látky (román humoristický, satirický, experimentální, reportážní).
Vývoj románů lze sledovat od antiky (Petronius: Satyrikon, Apuleius: Proměny). V 13.-15. století se názvem román označovaly veršované epické útvary, tzv. rytířské romány. V 16. století se prosadil obrat ke sféře reálné životní skutečnosti v Rabelaisově románu Gargantua a Pantagruel a v pikareskním románu španělském (Lazarillo z Tormesu). V 18. století se vedle románu navazujícího na tuto tradici rozvíjel román výchovný, román dobrodružný a filozofický, seřazující sled epizod do celostné ideové koncepce. V epoše preromantismu a romantismu vznikl román historický, román černý i román psychologický a funkce románu byla chápána buď jako zábavné čteni pro široké čtenářské vrstvy, nebo jako žánr umělecky náročné literatury. V románu naturalistickém se projevovala snaha objevovat zákony, které řídí společnost, a zároveň tendence odhalovat zákony nitra, vědomí a podvědomí jedince. Ve 20. století vedle románu navazujícího na tradice realismu (T. Mann) vznikají různé románové směry založené na rozrušování složek románu a jejich míšení s filozofickým esejem (R. Musil: Muž bez vlastností), na rozpouštění pevných dějových obrysů (W. Woolfová), na nahrazení fabule volným plynutím vědomí vypravěče nebo postav (J. Joyce, W. Faulkner ). Viz také román řecký.


 

Odkazující hesla: Bachtin, kritický realismus
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 8.9.2002
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.