nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Jackson
 [Džeksn], Michael Joseph, *29.8.1958 (Gary, Indiana) – †25.6.2009 (Los Angeles, Kalifornie...

Pavlásková
 Irena, *28.1.1960 (Frýdek-Místek, Česká republika), česká filmová a televizní scenáristka...

King
 Stephen Edwin, *21.9.1947 (Portland, Maine), americký spisovatel a scenárista. Střední školu...

Zellweger
 Renée, *25.4.1969 (Houston, Texas,USA), vlastním jménem Renée Kathleen Zellweger, americká filmová...

Tarkovskij
 Andrej, *4.4.1931 (Zavražje, Ivanovská oblast, Rusko – tehdejší SSSR) – †29.12.1986 (podle některých...


rakouské výtvarné umění
Specifické rysy umění souvisí s těsnou vazbou k Itálii, Německu a ke Španělsku. Archeologické nálezy svědčí o umělecké tvorbě již od paleolitu (Willendorfská venuše), významné postavení zaujímalo dnešní území Rakouska v době železné a později za římské nadvlády, s níž jsou spojeny počátky šíření křesťanství ve 3. století. Významnými centry umělecké tvorby byly kláštery (Sankt Peter a Nonnberg v Salcburku), budované od 6. století. V knižním malířství proslul Salcburk, který získal výraznou inspiraci z irských předloh (Cuthberchtův evangeliář, Codex Millenarius). Specifickým projevem rakouské románské architektury byly centrální hřbitovní kaple – karnery (Mödling, Tulln). Z nástěnné románské malby se zachovaly cykly v Sankt Proculus u Naturns, v zámku Tirol, v kostelech v Gurku (Korutany) a Klosterneuburgu. V knižním malířství si významné místo udržel Salcburk (bible v Admontu, antifonář ze Sankt Peter). Z prací uměleckého řemesla patří k nejdůležitějším tzv. Tassilův kalich z roku 770, přenosný oltář z Melku, krucifix z Bischofshofenu u Salcburku a především klosterneuburský oltář Nicolase z Verdunu z roku 1181. Raně gotická architektura pronikala do Rakouska s cisterciáckým řádem (Heiligenkreuz v Dolních Rakousích). Ve 14. století se uměleckým centrem stala Vídeň a stavební huť u sv. Štěpána. Nejčastějším sakrálním prostorem se stal typ halového kostela. V sochařství získala významné postavení huť u sv. Štěpána, která spolu se Salcburkem zasáhla do konstituování krásného slohu kolem roku 1400. V 15. století pronikaly do Rakouska realistické tendence dílem Gerhaerta z Leitienu, jehož tvorba ovlivnila i práce J. Kaschauera a dalších. K předním pozdně gotickým sochařům patřili Michael Pacher (oltář v Griesu a v Sankt Wolfgangu), Mistr kefemarktského oltáře a L. Luchsperger). Gotické deskové malířství v raném období představuje syntézu italské malby trecenta s principy severskými (Klosterneuburský oltář z roku 1331), kolem poloviny 14. století bylo ovlivněno pražskou karlovskou malbou a později krásným slohem. Na začátku 16. století dosáhlo vrcholu v tzv. podunajské škole, s charakteristickou expresivitou a barevností (R. Frueauf ml., W. Ruber, M. Reichlich, činný koncem 15. a začátkem 16. století a německý malíři A. AltdorferL. Cranach st.). Renesanční umění pronikalo pozvolna, rychleji se rozšířil manýrismus kolem roku 1600. K velkým stavbám 1. poloviny 17. století patří například dóm v Salcburku a jezuitský kostel v Innsbrucku. Předními barokními architekty byli J. B. Fischer z Erlachu (Hofburg, Schönbrunn ve Vídni), J. L. von Hildebrandt. (Horní a Dolní belvedér ve Vídni) a J. Prandtauer (Melk). Mezi barokními sochaři vynikli B. PermoserG. R. Donner, z malířů prosluli zvláště F. A. MaulbertschP. Troger. Klasicistní stavby vyrostly zejména ve Vídni (Všeobecná nemocnice) a spolu s historizujícími slohy vtiskly městu výraznou podobu. V 19. století vznikla na akademii výtvarných umění ve Vídni skupina nazarénů, malířů později působících v Římě, s programem zdůrazňujícím náboženský pietismus. V 2. polovině 19. století převažuje historizující architektura německých architektů (G. Semper), oficiální malířství reprezentuje H. Makart. Pod vlivem naturalismuimpresionismu se rozvíjí žánrové malířství a krajinomalba, koncem století se prosazuje symbolismussecese (G. Klimt) a expresionismus (A. Kubin). Začátkem 20. století se vytvořila významná vídeňská architektonická škola (O. Wagner, J. Hoffmann, J. Olbrich, A. Loos), jejíž představitelé prošli vývojem od secese k racionalistické moderně a funkcionalismu, v malířství je vedoucí osobností O. Kokoschka, v sochařství F. Wotruba. Těžištěm meziválečného a poválečného vývoje rakouského výtvarného umění je demokratický, kritický proud protifašistického a protiválečného umění, do něhož se zapojily všechny znamné osobnosti (O. Kokoschka, A. Kubin). Současně v 50. a 60. letech umělecká tvorba čerpá z podnětů meziválečné moderny – rozvíjí se surrealismus, magický realismus a abstraktní malba s ohlasy secese (F. Hundertwasser, *1928 – †2000, P. Hausner, *1914, E. Brauer, *1929), novým směrem je tašismus (M. Prachensky, *1923, W. Hollegha, *1929, J. Mikl, *1929). V sochařství vyniká tektonická tvorba F. Wotruby (kamenné plastiky postav).


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 5.3.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.