nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Tarkovskij
 Andrej, *4.4.1931 (Zavražje, Ivanovská oblast, Rusko – tehdejší SSSR) – †29.12.1986 (podle některých...

Mendes
 Sam, *1.8.1965 (Reading, Berkshire, Velká Británie), vlastním jménem Samuel Alexander Mendes...

Bon Jovi
 Americká hudební skupina založená roku 1983 v New Jersey ve složení Jon Bon Jovi (*2.3.1962...

Menzel
 [Mencl], Jiří, *23.2.1938 (Praha), český filmový a divadelní režisér, scenárista a herec...

Sidon
 Karol Efraim, *9.8.1942 (Praha), vlastním jménem Karol Sidon, český spisovatel a scenárista...


psychofyzický problém fotografie (1)ilustracevideazvukymapyodkazy
V nejširším smyslu otázka po místě psychického v přírodě, tvoří součást základní filozofické otázky. V užším smyslu problém vztahů mezi psychickými a fyziologickými procesy. Myšlenka závislosti psychických jevů na tělesných funkcích se objevuje v souvislosti s pojetím psychiky jako jednoho z aspektů hmotné substance (mílétští naturfilozofové Hérakleitos, Démokritos). Naproti tomu Platón považoval hmotný svět za funkci ideje. Aristoteles pak již vytvořil učení o neoddělitelnosti duše od materiálního substrátu těles. Toto učení však trpělo teleologismem a pojetím rozumu jako netělesné podstaty.
Novým způsobem byl rozpracován psychofyzický problém v 17. století na základě mechanistického obrazu světa. R. Descartes se snažil objasnit chování živých bytostí uznáním zvláštní duševní substance, schopné svobodně vládnout "strojem těla". Dospěl k dualismu duše a těla: ač se tělo pouze pohybuje a duše pouze myslí, mohou na sebe vzájemně působit, neboť se stýkají v určité oblasti mozku. G. W. Leibniz se pokusil sloučit mechanistický obraz světa s představou o psychice jako unikátní podstatě a vyzdvihl ideu psychofyzického paralelismu, kterou však vykládal idealisticky. O materialistickou interpretaci psychofyzického problému se pokusil v 18. století D. Hartley. V 19. století potřebovalo Darwinovo učení koncepci psychiky jako aktivního činitele regulace životních procesů. To podněcovalo vznik nových variant teorie psychofyzického vzájemného působení (W. James). Koncem 19. a zač. 20. století se šířily pozitivistické výklady psychofyzického problému, podle nichž duše a tělo jsou jakoby sestrojeny z týchž elementů, tj. počitků, a proto je třeba hovořit nikoli o reálném vzájemném působení fyzického a psychického, nýbrž o korelaci mezi "komplexy počitků".
Za všemi těmito způsoby řešení psychofyzického problému se skrývá týž dualismus, vyplývající mj. z introspektivního pohledu na psychiku jako na zvláštní podstatu, jež se naprosto liší od všech vlastností materiálního světa. Dialektický materialismus zakládá řešení psychofyzického problému na poznání psychiky jako faktoru, vystupujícího ve formě odrazu v procesu aktivní součinnosti vysoce organizovaných živých systémů s okolním světem. Takové řešení dovoluje široce využívat v konkrétním rozpracování psychofyzického problému výsledků psychofyziologie, neurofyziologie, psychologie, kybernetiky a jiných věd, přičemž je možno chápat různé formy závislosti psychických aktů na jejich fyziologickém substrátu a zároveň doceňovat aktivitu a svéráznost psychiky ve vztahu k fyzickému světu.


psychofyzický problém


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 23.9.2008
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.