nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Blood, Sweat and Tears
 [Blad svet end týrz, anglicky krev, pot a slzy], americká hudební rocková a později...

Zelenka
 Petr, *21.8.1967 (Praha), český filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista a ...

Bruckheimer
 Jerry, *21.9.1945 (Detroit, Michigan, USA), vlastním jménem Jerome Leon Bruckheimer (přezdívkou Mr...

Altman
 [Óltmen], Robert, *20.2.1925 (Kansas City, Missouri, USA) – †20.11.2006 (Los Angeles...

Radůza
 *1973 (Praha), česká zpěvačka, multiinstrumentalistka a skladatelka. Po studiích na gymnáziu...


novokantovství
Filozofie, jeden z nejvlivnějších filozofických směrů poslední třetiny 19. století a počátku 20. století, hlásající "návrat ke Kantovi" a rozvíjející především subjektivně idealistické a agnostické složky jeho filozofie.
Vzniklo v 60. a 70. letech 19. století v Německu. Bylo zaměřeno proti materialismu, aniž popíralo význam exaktních a přírodních věd, nutných pro rozvoj výrobních sil, brzdilo bádání ve společenských vědách, preferovalo náboženství a otupovalo význam darwinismu. V prvním období novokantovství byla v popředí snaha o výstavbu subjektivně idealistické a agnostické teorie poznání, využívající některých poznatků psychofyziologie smyslových orgánů (H.L.F.Helmholtz, G.T.Fechner), což předpokládalo rozchod s materialistickými prvky Kantova učení. Pro toto období jsou charakteristické práce O.Liebmanna o Kantovi a F.A.Langeho o dějinách materialismu.
V dalším období (70. až 90. léta) se novokantovství formovalo v určitou školu a rozvíjí zejména aplikace kantismu v oblasti etiky a sociálně politického učení (H.Cohen, P.Natorp, W.Windelband). V tomto období budovalo novokantovství vlastní filozofické systémy, pronikalo do vědních oborů, do teorie práva, pedagogiky, sociologie, a také do protestantské teologie a zároveň se začínalo rozkládat. S novokantovstvím se současně směšovaly prvky filozofie Fichtovy, Herbartovy, Lozeho, Bolzanovy, Diltheyovy, přičemž se připravovala půda pro pozitivismus, "filozofii života", fenomenologii, novohegelovství a existencialismus.
Vliv směru vrcholil v 90. letech 19. století a v prvním desetiletí 20. století. Podle místa působení hlavních reprezentantů a zaměřenosti jednotlivých učení se novokantovství dělilo na školu marburskou (H.Cohen, P.NatorpE.Cassirer) a bádenskou (též jihoněmeckou nebo freiburskou – W.Windelband, H.Rickert, E.Lask). První, charakterizovaná též jako logický idealismus, se zaměřovala na idealistický výklad vědních filozofických pojmů a kategorií. Vnější svět chápala jako "předivo logických vztahů", které nejsou "dány", nýbrž "uloženy". V centru zájmu druhé školy pak byl protiklad přírodních a společenských věd, otázky etiky a problém hodnot. Vystupovala radikálně proti historickému materialismu a předpokládala zásadně odlišný přístup pro přírodní ("generalizující") a kulturní ("individualizující") vědy. Obě školy se shodovaly ve snaze vyloučit z filozofie základní světonázorové otázky, což otevíralo dveře pro rozvoj iracionalistických učení v Německu 20. a 30. let, která připravovala půdu pro nacismus.
Vedle marburské a bádenské školy vznikl v novokantovství další proud, takzvaný novokriticismus (A.Riehl, F.Paulsen, O.Külpe), který považoval "věc o sobě" za podstatnou součást Kantova učení, kritizoval krajní subjektivní idealismus ostatního novokantovství a tíhl k historickému a realistickému výkladu kantovství.
Novokantovství přesáhlo hranice úzce akademického filozofického směru a představovalo ve své době poměrně široké filozofické a kulturně politické hnutí. Rozšířilo se do Francie (neokriticista Ch.Renouvier), do Ruska (N.J.Vveděnskij, P.B.Struve, D.M.Petruševskij). V české filozofii zasáhl vliv novokantovství některé představitele herbartismu (J.Durdík), projevil se však zejména v metodologii tzv. normativní školy právní (F.Weyr, J.Kallab, Z.Neubauer) a v teleologické koncepci ekonoma K.Engliše.


 

Odkazující hesla: austromarxismus, Bauch, Cassirer, Cohen, Erdmann, etický socialismus, filozofie práva, filozofie vědy, filozofie života, Glockner, Kant, kantovství, kritický realismus, Kroner, Lange, Liebert, Liebmann, Litt, Lotze, lvovsko-varšavská škola, marburská škola, Natorp, Renouvier, Rickert, Riehl, sociologie náboženství, Stammler, Struve, symbolismus, Tatarkiewicz, Troeltsch, Vveděnskij, Weber, Windelband
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 7.10.2004
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.