nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Drbohlavová
 Jana, *22.11.1940 (Praha), česká herečka. Studovala pražskou DAMU v ročníku Miloše Nedbala, od...

Coppola
 Francis Ford, *7.4.1939 (Detroit, Michigan, USA), americký filmový scenárista, režisér a ...

Krejča
 Otomar, *23.11.1921 (Skrýšov u Pelhřimova, Československo) – †6.11.2009 (Praha, Česká...

Maguire
 Tobey, *27.6.1975 (Santa Monica, Kalifornie, USA), vlastním jménem Tobias Vincent Maguire, americký...

Renfro
 Brad, *25.7.1982 (Knoxville, Tennessee, USA) – †15.1.2008 (Los Angeles, USA), vlastním jménem...


neorealismus
(Italsky neorealismo) – umění, směr v italské filmové tvorbě, v literatuře a malířství 40. až 50. let 20. století vzniklý v boji za protifašistické, demokratické umění. V malířství se neorealismus obrátil k realistickým tradicím umění renesance, baroka a předchozího století (Caravaggio, G. Courbet) a navázal na antifašistické náměty předválečného období (postkubismus Picassův). Pod heslem Realismo vystoupila poprvé skupina umělců (R. Guttuso, G. Mucchi, A. Fizzinato, *1910, R. Birolfi, *1906 – †1959) na bienále v Benátkách v roce 1950. Jejich cílem bylo zobrazeni angažované, protiválečné, revoluční a sociální tematiky, pracovního prostředí a později i lyrických námětů (A. Pizzinato). Malby charakterizuje pevná figurální kompozice, výrazná plasticita, jasná prostorovost a barevnost, často stupňovaná k dramatickému a expresívnímu výrazu. K neorealistickému hnutí se hlásili též francouzští umělci (A. Fougeron, B. Taslitzky, *1911) a mexická škola monumentální nástěnné malby, vycházející z tradic lidové grafiky. Směřovala k sociálně angažovaně, realistické tvorbě (představitelé: D. Rivera, J. C. Orozco, R. Tamayo, *1900, D. A. Siqueiros).
V literatuře se neorealismus projevil zejména v próze (E. Vittorini, F. Dovine, V. Pratolini, A. Moravia, C. Pavese, I. Calvino, C. Leví, C. Cassola). Postavy hrdinů ztělesňovali převážně prostí lidé, v nichž neorealisté spatřovali protagonisty dějin (R. Viganová, Anežka jde na smrt), působila i snaha kriticky se vyrovnat s obdobím fašismu (C. Leví, Kristus se zastavil v Eboli), v próze byla líčena přítomnost poválečné Itálie s jejími sociálními problémy. Myšlenkovou a uměleckou stránku neorealistické kinematografie formovaly filmové a teoretické práce S. M. Ejzenštejna, V. I. Pudovkina, tvorba francouských režisérů a to zejména R. Claira, J. RenoiraM. Carného. Pravdivě a kriticky zobrazovala sociální situaci a protestovola proti stávajícímu společenskému pořádku. Realistická metoda byla zdůrazněna reálným exteriérovým prostředím, v němž se filmy natáčely, a účinkováním neherců (naturščiků). Za první neorealistický film je považován Rosselliniho Řím, otevřené město z roku 1945. Dalšími představiteli neorealismu byli scenárista a teoretik C. Zavattini, dále režiséři V. De Sica, G. De Santis, L. Visconti, C. Lizzani, P. Germi, R Castellani, A. Lattuada a další.


 

Odkazující hesla: italská kinematografie, Lattuada, Mucchi, neherec, reál filmový, Trovajoli, Žáry
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 23.8.2018
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.