nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Doležal
 Miroslav, *10.2.1919 (Bučovice) – †12.4.2009 (Praha), český herec a recitátor. Vystudoval...

Balzerová
 [Balcerová], Eliška, *25.5.1949 (Vsetín), rodným jménem Eliška Havránková, česká herečka. Po...

Varga
 Marián, *29.1.1947 (Skalica), slovenský varhaník, klavírista a skladatel. Od šesti let...

Hercíková
 Iva, *2.11.1935 (Pardubice) – †27.1.2007 (Praha, sebevražda), rodným jménem Iva Vodňanská...

Nicholson
 [Nykolsn], Jack, *22.4.1937 (Neptune, New Jersey, USA), vlastním jménem John Joseph Nicholson...


jednota a boj protikladů
Jeden ze základních zákonů dialektiky, vyjadřující zdroj pohybu a vývoje (samopohybu a samovývoje) přírody a společnosti. Zároveň všeobecný zákon poznání. V dějinách myšlení byl tento zákon poznáván nejprve v podobě představ o všeobecném sepětí protikladů, krajností, o jejich střídání a přeměně, o jejich shodě. Z takových představ vyrůstala pak koncepce polarismu (Lao-c', pythagorovci), reprodukující se v různých formách v řadě filozofických škol novověku (F. W. J. Schelling, organicismus). Naivní dialektika odkrývá problém rozporů nejprve v podobě přirovnání (Hérakleitos) a v podobě tzv. aporií. V antické filozofii podal nejpropracovanější učení o jednotě a boji protikladů Platón, v renesanční filozofii pak Mikuláš KusánskýG. Bruno. V novověké filozofii vytvořil I. Kant učení o antinomiích, J. G. Fichte učení o dialektice aktivity já, G. W. F. Hegel rozvinul učení o jednotě a boji protikladů jako obsahový logický princip. V současné filozofii pozitivismus redukuje protikladnost na opačné póly, které se vzájemně doplňují. Iracionalismus naopak dovádí myšlenku protikladnosti k zásadně neřešitelným antinomiím (tzv. tragická dialektika). Reformismus a pravicový revizionismus hlásají smiřování protikladů, zatímco levicový revizionismus boj protikladů absolutizuje a přeměňuje všechny protiklady na antagonismy.
Zákon jednoty a boje protiklaů vyvrací nároky na definitivnost kterékoliv formy bytí v přírodě a ve společnosti, orientuje poznání na odhalování protikladů a přechodného charakteru každé formy, její přeměny ve formu vyšší, když byly vyčerpány její možnosti. Existence dvou krajních pólů – kladu a záporu, pravé a levé strany, severního a jižního pólu atd. vyjadřuje toliko relativně vnější stránku jednoty a boje protikladů. Také tyto póly se vzájemně předpokládají, jsou od sebe neoddělitelné a vzájemně se vylučují. Na základě těchto představ pak metafyzika interpretuje polární protiklady dualisticky. Dialektika se neomezuje na uznávání polarity jevů, nýbrž odhaluje za ní vztahy rozpornosti, protikladnosti, v nichž jedna stránka protikladu vzniká z druhé, jedna v druhou přechází, vzájemně se pronikají a nakonec se rozpor řeší přechodem v něco jiného. Reálné protiklady nemohou existovat vně jejich jednoty. Veškerý pokrok materiální i duchovní kultury se uskutečňuje skrze vznik a rozvoj tendencí, způsobu činnosti, mnohotvárných schopností, forem komunikace, teorií a hodnot, jež jsou vzájemně protikladné.
Rozdvojení jednotného na krajní póly je výsledkem toho, že protiklady získávají relativní samostatnost. Chápat pohyb jako důsledek rozporného samopohybu lze důsledně jen tehdy, je-li platnost tohoto principu rozšířena i na samotný proces poznání.


 

Odkazující hesla: rozpor
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 22.9.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.