nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Hunebelle
 [Űnbel], André, *1.9.1896 (Meudon, Francie) -†27.11.1985 (Nice, Francie), francouzský filmový...

Skupa
 Josef, *16.2.1892 – †6.1.1957, český loutkoherec, režisér a scénograf, středoškolský...

-123 minut
 Česká hudební skupina působící v letech 1996–2009. Zakládajícími členy souboru byli...

Janžurová
 Iva, *19.5.1941 (Žirovnice u Pelhřimova, Protektorát Čechy a Morava), česká filmová a ...

Mareš
 Leoš, *27.4.1976 (Beroun), český rozhlasový a televizní moderátor. V záři 1994 se stal...


herderismus
Filozofický směr vycházející z učení J. G. Herdera. Herderovy ideje působily nejen na vývoj německé klasické kultury, ale mocně zasáhly do myšlenkového vývoje zejména slovanských národů, mimo jiné i pro Herderovu víru v jejich budoucnost a dějinné poslání. V Rusku přijali Herderovy myšlenky s nadšením v kroužku N. M. Karamzina, Herder ovlivnil i jiné ruské myslitele. Představitelé českého a slovenského národního obrození vřele uvítali Herderovu filozofii jako ideovou posilu ve svém zápase. Herderovo pojetí humanity jako smyslu bytí a dějin člověka, jeho dějinná filozofie zapůsobily již na J. Dobrovského, více na F. Palackého, ale především na J. Kolláraštúrovce, kteří spojovali Herderovy myšlenky s hegelovstvím. Kollárova varianta herderismu zahrnovala zejména monisticko-panteistickou ideu vývoje přírody, člověka a dějin jako stupňů jediného řetězce, v němž se podle božího plánu zákonitě uskutečňuje proces vzestupu od nižšího k vyššímu, proces směřuje s jistotou přírodních zákonů k rozvinutí svobody, rozumu a humanity v člověku. Lidstvo se rozvíjí formou vývoje užších přirozených celků, národů, které jsou vzájemně rovnoprávné a suverénní, protože jsou organickými a vzájemně se doplňujícími součástmi jednotného lidského rodu. Rasové a antropologické varianty představují jen druhořadé rozdíly, podstatné jsou však národní rozdíly, neboť národy jsou organismy kulturotvorné, zdroje jazyka a kulturního bohatství a neopakovatelného svérázu. Jádro národů tvoří lid a jeho spontánní schopnost tvořit, slovanské národy, v minulosti často utlačované a znevažované, mají hrát v budoucnosti důležitou úlohu zejména pro svůj smysl pro lidskost, pro svou pracovitost, morálku a nadání k tvorbě kulturních hodnot. Tyto ideje, vyjádřené zejména v Kollárově rozpravě O literární vzájemnosti, ovlivnily vývoj českého a slovenského obrozenského myšlení a ideologie. Základním vývojovým zákonem dějin je podle Kollára vývoj rozumu, svobody a humanity. Národy jsou pak reálnými historickými subjekty této dějinné zákonitosti. V různých etapách přejímají práci na jejím uskutečňování různé národy, přičemž vyšší etapy a pozdější národy znamenají dialektickou negaci předcházejících ("stárnutí světa je jeho omlazování"). Po Orientálních, antických, románských a germánských národech přicházejí na řadu národy slovanské, aby obrodily staré ideové a kulturní principy ve smyslu prohloubení humanity. Kollár věřil, že Slované jsou zákonitě určeni pro humanistickou misi v dějinách. Aby tuto úlohu mohli splnit, musí se kulturně sblížit a duchovně sjednotit, tj. vytvořit slovanskou vzájemnost. Kollárovo myšlení, vycházející jak z herderismu, tak z domácích potřeb, odráží ve svých teoriích jednotného slovanského národa a myšlenkách slovanské vzájemnosti počáteční fáze slovenského a českého národního obrození.
Herderova pojetí humanity a víry v poslání Slovanů jako významné součásti obrozenské ideologie se později koncem 19. století dovolával T. G. Masaryk ve své idealistické filozofii českých a světových dějin.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 6.9.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.