Antonie Hegerlíková



Biografie / Herectví

*27.11.1923 (Bratislava, Československo) – †11.12.2012 (Praha, Česká republika), česká divadelní, televizní a filmová herečka. Pocházela z rodiny služebné a původem německého štábního důstojníka, jinak vyučeného pekaře. Dětství a dospívání prožila převážně v Žilině, ale ještě před válkou musela s matkou a starší sestrou nuceně opustit Slovensko (otec zemřel v roce 1933). Původně studovala výrazový tanec, ale poté přešla na pražskou dramatickou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1943 (již během studií od roku 1940 hostovala v Divadle Vlasty Buriana a v Národním divadle). Po kratším působení na pražských scénách (Divadélko ve Smetanově muzeu, Intimní divadlo) zakotvila v roce 1946 v Divadle na Vinohradech, jež se stalo jejím celoživotním působištěm (do roku 2004, poté krátce hostovala v divadle Metro) a na jehož prknech ztvárnila přes dvě stovky rolí, většinou energických a panovačných žen v domácím i světovém repertoáru (Macbeth, Vějíř lady Windermerové, Romeo a Jana, Boris Godunov, Tvrdohlavá žena, Nora, Paličova dcera, Marie Stuartovna, Idiot, Hon na čarodějnice, Návštěva staré dámy, Kočka na rozpálené střeše, Noc s leguánem, Odložené sny, Strýček Váňa, Tři velké ženy, Podzimní zahrada, Dáma od Maxima aj.). Před filmovou kamerou debutovala již během války malou rolí zaměstnankyně kadeřnického salonu v melodramatu Bláhový sen (1943). Po osvobození její filmová dráha pokračovala dobovými budovatelskými snímky, podřízenými tehdejší komunistické ideologii, v nichž ztělesňovala prosté a třídně uvědomělé proletářské dívky, ženy a matky, později ustarané manželky a ženy v domácnosti. Na skutečně krásnou roli a velký úspěch si však musela počkat až do roku 1970, kdy si zahrála maminku národního obroditele v úspěšném seriálu F. L. Věk, která jí přinesla i značnou diváckou popularitu. Bohužel český film nedokázal jejího herectví zcela využít, v posledních desetiletích se objevila pouze v několika titulech ve vedlejších rolích (naposledy v roce 2009 v komedii Pamětnice). Více příležitostí jí od počátku 70. let poskytovala televize, kde si zahrála v téměř 300 inscenacích. Účinkovala též v rozhlase (téměř 400 inscenací, z toho 58 ve Zlatém fondu ČR), působila v dabingu (téměř 300 rolí), nahrála 17 dlouhohrajících desek a tři desítky audiokazet. Kromě toho se věnovala pedagogické činnosti na DAMU (1956–1957) a na Vyšší odborné škole herecké (1997–2003). V roce 1966 získala tehdejší titul zasloužilá umělkyně. V pozdějších letech obdržela cenu Herecké asociace Senior Grand Prix (1992), za roli ve hře Tři velké ženy byla nominována na Cenu Thálie (1999), toto ocenění získala za celoživotní mistrovství v oboru činoherního herectví (2005) a rovněž obdržela Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (2008). Bilanční profil její osobního a uměleckého života natočil Vladimír Drha pro cyklus České televize Neobyčejné příběhy (2009). Prvním manželem A. Hegerlíkové byl režisér Antonín Dvořák, s nímž měla dceru Antonii, manželství však vydrželo jen dva roky. Podruhé se provdala až v roce 1993 za herce Karla Fridricha (†2001). Její o dva roky starší sestra Anna vystudovala medicínu a stala se uznávanou lékařkou. Vybraná filmografie: melodrama Bláhový sen (1943), dobová propagandistická agitka Žízeň (1949), další agitka z prostředí znárodněného podniku Dva ohně (1949), drama Přiznání (1950), historický film podle románu Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), dělnické drama z doby hospodářské krize Zocelení (1950), propagandistická oslava vojenského zásahu proti banderovcům v roce 1947 Akce B (1951), historka o pionýrech, kteří odhalí nebezpečné záškodníky, Konec strašidel (1952), adaptace románu Václava Řezáče o poválečném osídlování českého pohraničí Nástup (1952), epizoda ze života cestovatele Emila Holuba Velké dobrodružství (1952), příběh lidí, do jejichž životů tragicky zasáhl alkohol, Dnes naposled (1958), proti náboženské bigotnosti zaměřené drama Králíci ve vysoké trávě (1961), dětský snímek o pionýrském přátelství Puščik jede do Prahy (1965), televizní pohádka Sedmero krkavců (1967), filmová rapsodie na motivy románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (1967, hlas Kateřiny), televizní drama Zločin pátera Amara (1968), televizní životopisná trilogie podle románu A. Mauroise Alexandre Dumas starší (1970), televizní vesnické drama Dlouhá bílá nit (1970), úspěšný seriál z doby národního obrození podle románu Aloise Jiráska F. L. Věk (1970), televizní trilogie podle románů Marie Pujmanové Lidé na křižovatce a Hra s ohněm pod názvem Lidé na křižovatce (1970), televizní muzikálová komedie podle hry Františka Langera Obrácení Ferdyše Pištory pod názvem Svatá hříšnice (1970), televizní adaptace knihy Boženy Němcové Babička (1971), televizní drama Dlouhý podzimní den (1971), televizní dramatizace knihy Norberta Frýda o tragickém osudu herečky Anny Letenské Kat nepočká (1971), televizní komorní drama na téma stáří a smyslu života Romeo a Julie na konci listopadu (1971), defraudantská balada o hříšných lidech města pražského podle povídky Jiřího Marka Smrt černého krále (1971), sci-fi komedie podle námětu Josefa Nesvadby Slečna Golem (1972), okupační drama na motivy románu Jana Otčenáška Kulhavý Orfeus pod názvem Svatba bez prstýnku (1972), televizní film Země zlatých plodů (1973), televizní komedie Hrst plná kopřiv (1974), povídkový film o třech různých podobách zločinu Motiv pro vraždu (1974), psychologický snímek z prostředí ženských domovů V každém pokoji žena (1974), televizní komedie o osiřelých sourozencích Otec nebo bratr (1978), nezábavná komedie o přepravě lokomotivy Poprask na silnici E4 (1979), televizní drama o nelehkém návratu z vězení do normálního života Oddělení zvláštní péče (1980), televizní komedie o mazaném sluhovi Skapinova šibalství (1980), televizní komedie o dívce na prahu dospělosti Drž se rovně, Kačenko (1981), pokus o portrét pražské avantgardní bohémy Každému jeho nebe (1981), televizní adaptace novely Boženy Němcové V zámku a podzámčí (1981), televizní pohádka podle předlohy Františka Kožíka Potrhlá Andula (1982), televizní film Domek u lesa (1986), televizní drama na motivy novel J. Weisse Bianka Braselli – dáma se dvěma hlavami (1986), úspěšná pohádka podle pohádky Jana Drdy O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), televizní adaptace knihy Elišky Horelové Pojď, dáme sbohem žízni (1987), televizní romantická pohádka Démantový déšť (1990), televizní pohádky Princezna Fantaghiró (1990) a Princezna Slonbidlo (1990), televizní válečné drama Proč pláčeš, břízo bílá (1991), komorní příběh retardované ženy a její sestry Fany (1995), seriál prvorepublikových kriminálních příběhů Četnické humoresky (1997), portrét obyvatel jednoho činžáku v roce 1949 Početí mého mladšího brata (2000), televizní drama Oběti: Nevlastní bratr (2006), poetická komedie o posledním školním srazu Pamětnice (2009).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 23. 12. 2020
Autor: -red-



Reklama: