nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Zagorová
 Hana, *6.9.1946 (Petřkovice u Ostravy), česká zpěvačka, textařka a herečka. Studovala SVVŠ...

Loukotková
 Jarmila, *14.4.1923 (Praha) – †29.10.2007 (Praha), česká prozaička. Byla dcerou českého...

Čok
 Vilém, *7.9.1961 (Mladá Boleslav), český zpěvák a hudebník. V letech 1978–1981...

J.A.R.
 Česká hudební skupina založená roku 1989 (první koncert se konal 17.11.1989) klávesistou Romanem...

Kotvald
 Petr, *8.7.1959 (Žatec), český zpěvák. Vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou v ...


fenomenologie
[řečtina], nauka o jevech. Původně v klasické filozofii disciplína uvádějící do systémů logiky a metafyziky. Slovo fenomenologie užil poprvé J. H. Lambert k označení oné části svého učení, v níž rozvíjí svou "teorii jevů" (fenoménů) jako předpoklad empirického poznání; jejím úkolem bylo odhalovat omyly a zdání obsažené v jevech, a tak pronikat k podstatě jevů, k pravdě. I. Kant užil výraz fenomenologie ve své filozofii přírody pro označení nauky o empirických přírodních jevech jako pouhých představách na rozdíl od věcí o sobě. G. W. F. Hegel ve své Fenomenologii ducha pojímal fenomenologii jako nauku o formách a stupních vývoje vědomí. V průběhu 19. století se pak fenomenologie interpretovala jako deskriptivní psychologie na rozdíl od psychologie příčinně vysvětlující. V dílech F. Brentana, K. StumpfaA. Meinonga byly vypracovány metodické prostředky k popisu a klasifikaci psychických jevů, zejména přístup k vědomí jako intencionalitě, dále idea souvztažnosti předmětů a různých zážitků, teze o evidenci vnitřních prožitků a další. – Zvláštní idealistický směr filozofie představuje fenomenologie E. Husserla. Tato fenomenologie vzniká počátkem 20. století v situaci odvratu filozofie od racionálních gnozeologických tradic klasické filozofie a novokantovství a příklonu k iracionalismu. Zdánlivou kritiku subjektivismu a konstituování jakési pseudoobjektivity používá fenomenologii jako předpoklad výstavby takové formy iracionalistického světového názoru, která by mohla zapůsobit na široké kruhy inteligence. Fenomenologie představuje zvláštní paradoxní spojení protichůdných požadavků: na jedné straně žádá "jít zpět k věcem", odhalovat to, co je primární, založit filozofii jako přísnou vědu, očistit ji od subjektivismu a psychologizování; na druhé straně chce uskutečnit tento program pomocí postupů, které jsou v základě subjektivně idealistické, iracionalistické a intuicionistické. Fenomenologie je v podstatě metodou, takže výrazy "fenomenologie" a "fenomenologická metoda" je možno užívat téměř jako synonyma; vychází z koncepce intencionality vědomí (každé vědomí je zaměřeno na předmět, avšak předmět je imanentní vědomí), což je myšlenka převzatá od F. Brentana. Požaduje a) fenomenologickou redukci, tj. zdržení se jakýchkoli soudů o objektivní realitě, jež by překračovaly meze čisté subjektivní zkušenosti; b) transcendentální redukci, tj. pojetí subjektu poznání nikoli jako reálné psychofyzické a sociální bytosti, nýbrž jako činitele transcendentál ního vědomí. Filozofie se pak mění ve vědu o >,čistých podstatách", nazíraných intelektuální intuicí. Husserlova fenomenologie přímo či nepřímo popírá základní principy materialistické a vědecké metody právě tak jako principy dialektiky. "Fenoménem" se nerozumí vnější projev nějaké podstaty, nýbrž "věc sama", to jest ideální podstata, nazíraná intuitivně vědomím. Fenomenologickou metodu a systém lze pochopit jako široce založený, leč neúspěšný pokus obejít základní filozofickou otázku a odkázat materialistickou filozofii do postavení předvědeckého pojetí světa. Ve skutečnosti se však fenomenologie odhaluje jako zdroj a "tajemství" iracionalismu 20. století Ovlivnila výrazně vývoj myšlení, vstřebala a vyjádřila jeho nové tendence a směry. Vznikla centra fenomenologického bádání v Německu, v Belgii (na katolické univerzitě v Lovani je Husserlův archív), ve Francii, dále v USA, Japonsku a dalších zemích a postupy a myšlenky fenomenologie široce asimilovala evropská filozofie různých směrů. Ideové dědictví fenomenologie využívají v různém stupni především existencialismus, ale též tzv. nová ontologie, zčásti i novopozitivismus a novotomismus. Fenomenologická kritika scientismu a pozitivismu, vědomí krizového stavu západoevropské kultury, jakož i rozpracování některých složitých problémů filozoficko-psychologické analýzy vědomí obsahují pravdivé momenty. Zjevné idealistické a iracionalistické závěry fenomenologie vyvolávají kritiku i uvnitř fenomenologické školy (M. Farber, částečně R. Ingarden). V meziválečném období byli fenomenologií ovlivněni někteří filozofové působící na německé univerzitě v Praze (E. Utitz); z českých filozofů někteří členové Pražského filozofického kroužku pro studium lidského rozumu (Cercle philosophique de Prague pour les recherches sur l'entendement humain).


 

Odkazující hesla: Bachelard, Brentano, druhý, epoché, existencialismus, Fink, idealismus, jev, Kaufmann, konstituující výkony subjektu, Litt, naivní realismus, sociologie náboženství, subjektivní idealismus, Teilhard de Chardin
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 22.11.2012
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.