nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Kaufman
 Charlie, *1.11.1958 (New York, USA), vlastním jménem Charles Stewart Kaufman, americký filmový...

Oldman
 Gary, *21.3.1958 (New Cross, Londýn, Velká Británie), britský filmový a divadelní herec...

Žlutý pes
 Česká pražská hudební rocková skupina, kterou založil v Praze v létě 1978 zpěvák, textař...

Newman
 [Njúmen], Paul, *26.1.1925 (Cleveland Heights, Ohio, USA) – †26.9.2008 (rodinná farma poblíž...

Thulin
 Ingrid, *27.1.1926 (Sollefteå) – †7.1.2004 (Stockholm), švédská filmová a divadelní...


dialektika
[dy-ty-, z řeckého dialektiké techné – umění vést rozhovor, spor], učení o nejobecnějších zákonitých souvislostech a vývoji bytí a myšlení; na něm je založena metoda tvůrčího poznávání a jednání. Dialektika je filozofická věda, vědecká metoda myšlení a metoda tvoření vůbec. Teorie dialektiky tvoří organickou součást světového názoru. Jejím jádrem jsou dva základní principy: princip všeobecné souvislosti jevů a princip vývoje. Tyto univerzální zákonitosti vysvětluje a dále rozvíjí dialektická soustava kategorií a zákonů, která sama historicky vznikla a historicky se rozvíjí. Dialektika se vyvíjela v boji s metafyzikou jako antidialektickým způsobem myšlení. – Lidské myšlení a poznání nese od samého počátku dialektické rysy; proto lze říci, že dialektika vznikla zároveň se vznikem člověka a lidské spol. Míra a úroveň dialektičnosti myšlení závisí ovšem na stupni rozvoje společenské praxe a jemu odpovídajícím stupni poznání reálné objektivní dialektiky. Bez respektování určitých elementárních dialektických souvislostí není totiž možná orientace člověka ve světě, ani změny světa v zájmu člověka. Filozofický výklad této reálné dialektiky se však objevuje až se vznikem filozofie. Prvopočátky filozofické dialektiky sahají až do nejstarších kultur zemí Dálného východu, zejména Číny, a Indie; zralejších forem však nabyla dialektika v antice, zejména v řecké filozofii, která vytvořila nepomíjející příklady dynamického a celostního myšlení ve vnitřních protikladech. – Slovo dialektika poprvé užíval Sokrates pro umění vést dialog jako spor vycházející z oboustranného zájmu účastníků na vyjasnění problému a na poznání pravdy pomocí kladení otázek a střetání názorů: U Sokrata, a ještě více u Platóna, zahrnovala dialektika logické operace členění a spojování pojmů a tvoření správných definic. Antická živelná dialektika byla však též určitým pojetím vesmíru, který byl chápán jako věčný, ale uvnitř něho byly zjišíovány nepřetržité procesy změn, vznikání a zanikání, boj a přeměna protikladů. U Platóna rovněž není dialektika jen ujasňováním pojmů, ale především postupem, který vede k postižení skryté podstaty bytí. Aristoteles, který na rozdíl od výrazně idealistické dialektiky Platónovy přibližoval dialektiku logice a zkoumání reálného světa, dialektiku chápal mimo jiné jako vědu o možném a pravděpodobném a podal příklady dialektické interpretace některých kategorií. Stoicismus přispěl k dialektice mimo jiné charakteristikou logických kategorií na základě jazykové analýzy, promítaje při tom své učení o slovu (logu) do objektivní skutečnosti. V novoplatonismu, jehož mystické ladění reflektovalo blížící se konec antického světa, se rozvinuly zvláště ideje hierarchického uspořádání jsoucna, myšlenky o rozdvojování jediného a o věčném pohybu kosmu. Středověká scholastika nazývala dialektikou formální logiku v aristotelském pojetí. Centrální ideou středověku se stala myšlenka osobního absolutna, monoteistického křesťanského boha. Avšak ztotožnění boha s přírodou v panteistických proudech středověku vedlo k tomu, že bůh se stal principem samopohybu samotného bytí. Renesanční myšlení vyzdvihlo dialektické ideje o shodě protikladů, o totožnosti maxima a minima. Přestože v novověké filozofii převládla na čas metafyzická metoda popisu, klasifikace a rozboru, rozvíjely se dialektické ideje v novověké filozofii a vědě dále. Tak R. Descartes formuloval poznatek o nestejnorodosti prostoru a uplatňoval myšlenku vývoje v kosmologii. B. Spinoza prohloubil dialektické pojetí substance jako příčiny sebe sama a formuloval dialektiku svobody a nutnosti. G. W. Leibniz, vedle základního učení o aktivních substancích odrážejících v sobě celý svět, vyslovil hluboké myšlenky o jednotě času a prostoru. Celostní koncepci dialektiky jako všeobecné teorie a metody však rozvinula teprve německá klasická filozofie. U I. Kanta dostává dialektika úlohu odhalovat iluze lidského rozumu, který upadá do rozporů, chce-li dosáhnout absolutních hodnot. Historický význam této koncepce byl v tom, že ukázala nutné rozpory v rozumu, což vedlo (od Kanta a jeho kriticismu) k vývoji pozitivní dialektiky. Vrcholem klasické idealistické dialektiky je Hegelovo učení; jeho dialektika je univerzální, obsahuje všechny formy bytí od čistých logických kategorií až k dialektice historického procesu, od bytí přes podstatu k pojmu, od abstraktního bytí až po sebereflexi absolutního ducha. Pojem je u Hegela subjektem, objektem i absolutní ideou. Modelem Hegelovy dialektiky, rozvinuté v idealistickém systém kategorií, nebyla objektivní realita, ale myšlení, v němž v jediném se podle Hegelova přesvědčení opravdu realizuje dialektický vznik a vývoj. Objektivně idealistická dialektika Hegelova byla v rozporu se vznikající novověkou reálnou dialektika přírodních věd: s vývojovou koncepcí v geol. Ch. Lyella, s evolučním učením Lamarckovým, kosmologickou teorií Kanta a P. S. Laplacea a dalšími objevy. – V materialistické interpretaci dialektických myšlenek dospěli v předmarxistickém myšlení nejdále ruští revoluční demokraté, kteří viděli v dialektice svědectví o zákonitém vítězství společenského pokroku a dialektiku užívali jako "algebru revoluce". Marburská škola novokantovců zaměňovala dialektiku logikou matematického pojmu funkce a popírala platnost kategorie substance. Koncem 19. století však vlivem zostření sociálních protikladů vzrůstá zájem o dialektiku v iracionalistickém, subjektivistickém a pesimistickém smyslu. Novohegelovci zastávají tzv. negativní dialektiku, usuzující z pojmového protikladu na nereálnost poznávaného objektu. H. Bergson podává iracionalistický výklad protikladnosti a v jednotě protikladů spatřuje "zázrak". V existencialismu se dialektika traktuje relativisticky jako víceméně nahodilá struktura vědomí; dialektika přírody se odmítá, v přírodě "vládne pozitivistický rozum"; dialektika pramení z hlubin vědomí, z osobní praxe a hodí se jen k poznávání sociálních jevů. Nábožensky orientovaný existencialismus posouvá dialektiku do roviny dialogů mezi člověkem a bohem. Jen v některých směrech, například v neoracionalismu se do jisté míry uplatňuje dialektika přírody. – Dialektika se vyvíjela v boji s metafyzikou jako takovým způsobem myšlení, pro nějž je charakteristická jednostrannost, strnulost, absolutizace té či oné stránky, momentu nebo prvku v určitém strukturálním a dynamickém celku. Také metafyzika má různé historické podoby. V antice například již Herakleitos kritizoval absolutizaci proměnlivosti věcí dovedenou až do plného relativismu. Opačnou jednostranností se vyznačovala elejská škola, vycházející z koncepce jediného,jednotného a nehybného bytí. V pojetích vesmíru se jednou svět roztavoval v proudech žhavého ohně, jindy jako by zkrystalizoval v pevnou a neměnnou skálu. V novověku vedla metafyzika k absolutizaci popisného, analytického a klasifikujícího poznání, později, zejména při rozvinutí experimentální metody, k přeceňování izolace, jak to bylo charakteristické pro empirické obory. V boji o ideu vývoje metafyzika vývoj buď zplošťovala na kontinuální evoluci, nebo naopak vytvářela různá pojetí "tvořivého" nebo "emergentního" vývoje s iracionalistickým pozadím. Pro metafyzický způsob myšlení je typický sklon k extrémům, kolísání z jedné krajnosti do druhé na základě absolutizace jednou trvalosti, podruhé proměnlivosti, samostatnosri nebo podřízenosti toho kterého prvku objektivní skutečnosti.


 

Odkazující hesla: Anaximandros, idealismus, materialismus, mladohegelovci, naděje, Stirling, Trendelenburg
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 30.10.2002
Autor:





Fotbalove Dresyfutbalove dresy na predajmaglie calcio onlinebillige fotballdrakterImitazioni orologi italiafussball trikots kaufen
Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.