nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Jones
 Tom, *7.6.1940, vlastním jménem Thomas Jones Woodward, britský zpěvák a herec. Zpívat začal již...

Tolkien
 John Ronald Reuel, *3.1.1892 (Bloemfontein) – †2.9.1973 (Bournemouth), anglický spisovatel a...

Almodóvar
 Pedro, *24.9.1949, dle jiných zdrojů 15.9.1951 nebo 25.9.1950 (Calzada de Calatrava, provincie...

Depp
 [Dep], Johnny, *9.6.1963 (Owensboro, Kentucky, USA), vlastním jménem John Christopher Depp II...

Adams
 [Edems], Douglas Noel, *11.3.1952 (Cambridge) – †11.5.2001 (Santa Barbara, California...


základní filozofická otázka
Otázka vztahu vědomí k bytí (ducha k přírodě, psychického k fyzickému), obecně ideálního k materiálnímu. Různá její řešení (materialistická, idealistická, monistická, dualistická, pluralistická) tvoří základ, "jádro" každého filozofického učení bez ohledu na to, do jaké míry si to autor takové filozofie uvědomuje. Základní filozofická otázka není jen problémem vzájemných vztahů či priority materiálního a ideálního, ale též otázkou o jejich podstatě: co je nutno charakterizovat jako ideální a co jako materiální. Spory v dějinách filozofie se netýkají jen různých odpovědi na základní otázku, ale též samého jejího postavení. Mnozí filozofové nepokládali tento problém za fundamentální: tak F. Bacon měl za to, že hlavní filozofickou otázkou je problém vlády člověka nad živelnými silami přírody, pozitivismus odmítl základní filozofickou otázku jako postrádající smysl, neboť jak duch, tak hmota jsou podle něho metafyzickými a nikoli vědeckými pojmy. A. Camus spatřoval hlavní filozofický problém ve smyslu a hodnotě lidského života, jiní filozofové mají za to, že hlavním problémem je samo bytí. Formulací základní filozofické otázky se zabývali G. W. F. HegelL. Feuerbach. Prapočátkem základní filozofické otázky byly představy prvobytných lidí o poměru duševního a fyzického, duše a těla. Středověk vtiskl základní filozofické otázce teologickou podobu otázky po stvoření světa bohem, či o věčném bytí světa. Později se ti myslitelé, kteří vzali za výchozí princip přírodu, svět, bytí, hmotu, přiřadili k různým směrům a školám filozofického materialismu. Naproti tomu, kdož vycházeli z priority ducha, vědomí, psychického, ideálního, utvořili tábor stoupenců idealismu. Pojmy ideálního a materiálního, subjektivního a objektivního, subjektivní a objektivní reality tvoří dichotomii, jež zahrnuje vše, co existuje, vše, co je skutečné nebo možné, jakýkoli jev lze včlenit buď do sféry duchovního, nebo materiálního světa. Logicky má základní filozofická otázka povahu dilematu, tj. nutné volby mezi dvěma vzájemně se vylučujícími alternativami. Vedle vztahu mezi ideálním a materiálním zahrnuje i problém poznávacích vztahů lidského vědomí ke světu: jde o otázku, zda lidské představy a pojmy reprodukují adekvátně, pravdivě objektivní skutečnost anebo, jak soudí skeptikovéagnostikové, nemá lidské vědomí tuto schopnost. Kladná odpověď na základní gnozeologický problém je však různá u materialistů a idealistů. Materialismus odvozuje poznatelnost světa z teorie odrazu, z pojetí poznání jako subjektivní reprodukce objektivní skutečnosti, na lidském vědomí nezávislé, idealismus interpretuje poznání jako kombinaci smyslových dat, jako konstrukci předmětu poznání prostřednictvfm apriorních kategorií, jako čistě logické odvozování nových závěrů z určitých axiómat nebo předpokladů. Fundamentální význam základní filozofické otázky se projevuje i v tom, že z jejího řešení vyplývají dva hlavní filozofické směry, materialismusidealismus, a že střídání těchto směrů tvoří hlavní obsah dějin filozofie.


 

Odkazující hesla: dialektický materialismus, duch, materialismus, novopozitivismus, realismus gnozeologický
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 10.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2017, OPTIMUS s.r.o.