nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Trojan
 Ondřej, *31.12.1959 (Praha, Československo), český filmový producent, režisér, scenárista a ...

Bergman
 Ingmar, *14.7.1918 (Uppsala, Švédsko) – †30.7.2007 (ostrov Farö, Švédsko), vlastním jménem...

Doyle
 [Dojl], sir Arthur Ignatius Conan, *22.5.1859 (Edinburgh) – †7.7.1930 (Crowborough), britský...

Oreiro
 Natalia, *19.5.1977 (Montevideo), celým jménem Natalia Marisa Oreiro Iglesias, argentinská herečka...

Eastwood
 Clint, *31.5.1930 (San Francisco, Kalifornie, USA), vlastním jménem Clinton Eastwood jr., americký...


vědomí
Psychologie, lékařství, specifická forma subjektivního bytí podmiňující existenci psychiky, z níž vyvěrá. Specificky lidská potencionalita ideální reprodukce skutečnosti v myšlení, charakterizovaná sebereflexí, stopu zanechávající interakcí s objektivní realitou zprostředkovanou subjektu procesem vnímání a schopností vytvářet a uchovávat obsahy, jejichž prostřednictvím se člověk na rozdíl od živočichů vyděluje z okolního světa. Jednota prožívání a vědění založena na evidenci, tj. uvědomování a poznávání, vztažená k vnějšímu i vnitřnímu světu člověka na základě jeho psychické činnosti. Psychologicky zvláštní stav mysli korespondující s určitým stavem centrálního nervového systému, vyvolaným odrazem vnější a vnitřní skutečnosti za předpokladu účasti poznávacíhó vztahu (S. L. Rubinštejn). Abstrakce označující paralelu duševního života (W. Wundt) jako niterné prožívání, vědění o něčem a vědomí sebe sama (K. Jaspers). Z idealistických pozic může být vědomí chápáno jako jednota vědění a zvnitřnění, vědomí něčeho (F. Brentano) či absolutní zřejmost vylučující předmětnost i obsahovost (J. P. Sartre).
Marxistická psychologie chápe naproti tomu vědomí jako nejvyšší formu psychického odrazu vlastní pravděpodobně jen člověku, spojenou se znakovými (například jazykovými) prostředky umožňujícími komunikaci. Z hlediska jevové klasifikace může být vědomí jako do značné míry tautologický pojem charakterizováno výrazy "duševní (oduševnělé)", "bdělé", "pociťující", "rozlišující", "sdělitelné", "postřehující", "vědoucí (znající)", "záměrné". V psychologickém pohledu je vědomí neoddělitelné od sebeuvědomování (sebereflexe), projevujícího se jako schopnost jedince vydělovat sebe z okolního světa, poznávat okolní svět jako objekt a sebe prožívat jako subjekt. Vědomí necharakterizuje osobnost jako nezávislá entita, ale jako odraz společenského bytí v systému společenských vztahů, do nichž je člověk objektivně začleněn a v nichž aktuálně působí. Individuální vědomí se tak stává složkou vědomí společenského, které je historickou zkušeností bytí člověka a rozhodujícím regulativem jeho jednáni. Individuální i společenské vědomí je předmětem zájmu marxistické psychologie, která buduje svou koncepci vědomého na principu jednoty vědomí a činnosti, vědění a prožívání, psychologického a fyziologického (šířeji společenského a biologického) a na principu jednoty individuálního a společenského. V tomto kontextu lze přistupovat k vědomí jako k psychologickému prostoru, do něhož se vkládají obsahy příslušné k "", a rozlišit v něm několik stupňů, označovaná jako vigilance. Zřetelnost založená na dokonalé diferenciaci a jasnost vyplývající z uvědomitelnosti jsou dvě základní vlastnosti obsahů vědomí, které souvisí v klinickém popisu především s dimenzemi "vědomí-předvědomí-nevědomí", "vědomí-bdění-spánek", "vědomí-bezvědomí". V interpretaci vědomí jako kontinuity bdění a spánku se střetávají různé teorie, které se většinou liší pojetím a vymezením jednotlivých stupňů kontinua vědomí. Nejčastější klasifikací je rozlišení sedmi stupňů vědomí jako spojitého fenoménu.
1. stupeň (excesívní bdělost) se vyskytuje v průběhu intenzívních emocionálních zážitků,
2. stupeň představuje optimální a úplný stav bdělosti, odpovídající optimálnímu stavu organismu,
3. stupeň charakterizuje uvolnění bdělosti, projevující se sníženou koncentrací,
4. stupeň charakterizuje snění, při kterém se uvolňují zážitky ve formě vizuálních obrazů,
5. stupeň představuje lehký spánek, při kterém se ztrácí vztah vědomí k podnětům vnějšího světa a který se obvykle pokládá za stadium snů,
6. stupeň prezentuje hluboký spánek, při kterém chybí jakékoliv interakce organismu s vědomím,
7. stupeň pak charakterizuje bezvědomí, typické vymizením veškerých motorických reakcí na vnější podněty, lišící se od nevědomí absolutní absenci psychického pohybu či aktivity.
Přestože podobné klasifikace vědomí nepřispěly ke kauzálnímu výkladu funkce vědomí v období spánku ani k objasnění podstaty alterovaných stavů vědomí (například v hypnóze), usnadnily klinický popis některých základních poruch vědomí, sledovaných v oblasti lékařskéklinické psychologii.


 

Odkazující hesla: činnost, jáství, potlačení, předvědomí, sen, sen, teorie osobnosti, uvědomování
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 15.12.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.