sonátová forma

Forma instrumentální hudby, zpravidla třídílná (expozice, provedení, repríza). Je založena na protikladu dvou témat. V expozici nastupuje v hlavní tónině první (hlavní) téma; po spojovacím oddílu se ve vedlejší tónině (dominantní, paralelní nebo jiné) objeví druhé (vedlejší) téma; expozice může být uzavřena ještě třetím tématem. V provedení jsou témata zpracovávána. Repríza v podstatě opakuje expozici, ale všechna témata převádí do hlavní tóniny. Sonátová forma vznikla v 1. polovině 18. století a ustálila se do roku 1770. Uplatňuje se zvláště v rychlých, ale též v pomalých větách cyklických forem (symfonie, sonáta, koncert, kvartet), v jednovětých skladbách (ouvertura, symfonická báseň) a jinde. Od dob Beethovenových je dodnes nejzávažnější formou instrumentální hudby. Sonátová forma cyklická je tří- až čtyřvětá hudební forma, v níž alespoň jedna věta je v sonátové formě.