barok

Divadlo barok ovlivnil v průběhu dvou staletí významně i divadelní tvorbu. Nově se utvářel divadelní prostor, rozvinuly se a stabilizovaly nové divadelní druhy a žánry (opera, balet), nastal rozmach divadelní architektury a techniky, vytvořila se specifická barokní divadelní poetika a v souvislosti s diferenciací hlediště došlo i k rozrůznění divadelních funkcí. Rozvíjelo se několik linií barokního divadelnictví. Divadlo dvorské a šlechtické se vyznačovalo pompézními inscenacemi, zvláště operními a baletními, akcentujícími dekorační a kostýmní výpravu. Náboženské divadlo, zvláště jezuitské, zdůrazňovalo martyrologickou tematiku, sloužilo propagačním účelům a na smýšleni širokých vrstev působilo efektními nákladnými inscenacemi. V protikladu k divadelnictví vládnoucích vrstev utvářelo se v některých zemích i barokní divadlo lidové, které většinou přejímalo tematiku katolického propagačního divadla. U nás bylo významnou součástí barokní divadelní kultury lidové divadelnictví v období pobělohorském

; mělo výrazně protifeudální charakter a nejprostšími prostředky vyjadřovalo na náboženských i světských tématech problematiku socíálních konfliktů. Osvědčilo velkou životnost, udrželo se až do sklonku 19. století a v moderních inscenacích působilo i ve 20. století na vývoj českého divadla. – Vrcholným zjevem evropské barokní dramatiky byl Calderón de la Barca. Prostorové reformy barokního divadla vyústily v typ kukátkového divadla (u nás zámecké divadlo v Českém Krumlově), které se stalo základnou dalšího vývoje divadelní architektury. Viz také barok obecně

, barok ve výtvarném umění

, barok v hudbě

, barok v literatuře

.