nizozemská revoluce

Revoluce v historickém Nizozemí v letech 1566–1609, spojující národní osvobozenecký boj proti španělskému útlaku s protifeudálním bojem. Od konce 15. století docházelo v Nizozemí k rozkladu feudálních vztahů a prosazoval se kapitalistický způsob výroby. Tradiční evropská střediska cechovní výroby, Flandry

a Brabant

, procházela úpadkem a do popředí se dostávala střediska s kapitalistickou manufakturní výrobou (zejména Amsterdam, oblast Lutychu): Kapitalistické vztahy se uplatňovaly hlavně ve výrobě sukna, v obchodnictví a ve finančnictví, ve stavbě lodi, v rybolovu, ve výrobě piva a v zemědělství. Rozvoj výrobních sil vedl ke vzniku nových společenských tříd buržoazie a proletariátu – a byl provázen vytvářením nových forem ideologie (kalvinismus, radikální sektářské směry). Oporou vlády španělských Habsburků a feudálního řádu byla katolická církev. Nizozemská buržoazní revoluce začala jako protišpanělský stavovský odboj, k němuž se spontánně připojilo lidové náboženské protikatolické hnutí. Výsledkem revoluce bylo oslabení hegemonistické a protireformační polit. Habsburků v Evropě a vytvoření prvního buržoazního státu v severní části Nizozemí (Spojené provincie nizozemí neboli Nizozemsko).