Michail Ivanovič Glinka

*1.6.1804 – †15.2.1857, ruský

skladatel, zakladatel ruské hudby a praotec hudební národní školy. Pocházel ze šlechtického rodu, stal se žákem irského skladatele Johna Fielda

a později pedagoga Siegfrieda W. Dehna. V letech 1830–1833 žil v Itálii, 1837–1839 zastával funkci kapelníka dvorní vokální kapely v Petrohradě, 1844–1847 pobýval ve Francii a Španělsku. Jeho nepříliš rozsáhlé dílo, tvořící syntézu prvků ruského folkloru a západoevropské hudby, má pro ruskou hudbu značný zakladatelský význam a stalo se vzorem skupině Mocná hrstka

. Glinka je autorem dvou oper

. První s názvem Ivan Susanin, která byla posléze z politických důvodů přejmenována na Život za cara, vytvořil typ národní ruské opery s historickým motivem, zatímco druhá nazvaná Ruslan a Ludmila je založena na fantastickém námětu a Glinka v ní použil mimořádně rozmanité kompoziční postupy. Vedle romansů, písní s účinnou dramatičností, zkomponoval Glinka řadu orchestrálních skladeb, z nichž nejhranější jsou dvě španělské předehry (Jota aragonese, Noc v Madridu), a konečně i scherzo Kamarinskaja vytvořené variační technikou, které je ukázkou virtuózní instrumentace. Glinka kromě toho skládal díla komorní

(např. Patetické trio pro klarinet, fagot a klavír

) a klavírní, scénickou hudbu aj. Glinkův vliv na ruskou hudbu byl trvalý.